Koníci66

Správná velikost ohlávky do maštale nebo na pastvu je tehdy,když nánosník umožňuje koňi pohodlně otvírat hubu. Když je ohlávka příliš velká, podhrdelník klesá pod oblouk a nánosník je volný a příliš nízko. Takto hrozí, že se kůň zahákne o nějaký předmět, nebo ohlávku ztratí. Když je ohlávka naopak příliš malá, podhrdelník škrtí. Nánosník je těsný a vysoko - bude odírat srst.
POPIS UZDEČKY     1) nátylník 2) čelenka 3) podhrdelník 4) lícnice 5) nánosník 6) udidlo 7) otěže 8) podbradník 9) řemínek nánosníku POPIS UZDĚNÍ Ke koni přistoupíme z levé strany, pravou rukou držíme v napnuté dlani udidlo, levou rukou držíme uzdečku těsně pod čelenkou, pravým palcem si můžeme pomoci tím, že ho dáme koni do pravého koutku - kůň automaticky otevře hubu a mi do ní vkládáme udidlo, pravou ruku přesuneme pod žuchvou koně až k uším, takto uchopíme uzdečku i z pravé strany a převlečeme přes uši, spravíme hřívu, zapneme podhrdelník, nánosník, řemínek nánosníku (podle typu uzdečky), provlečeme otěže martingalovými kroužky a zapneme. UDIDLO Z celé uzdečky je nejdůležitější udidlo. Udidlo působí přes jazyk na spodní čelist koně. Čím tenčí je udidlo, tím ostřeji působí. Silnější udidla jsou pro koně příjemná a kůň je většinou bez problému přijme. Prostor pro udidlo je v mezeře mezi zuby na dolní čelisti. Udidla se rozlišují nejen tloušťkou, ale i tvarem. Mohou být jednou lomená nebo dvakrát lomená. Čím lépe sedí udidlo v hubě, tím ochotněji na něm kůň překusuje. Udidla se prodávají pro velké koně v délkách od 12,5 do 15cm v odstupňování po 5mm. Délka musí odpovídat šířce koňské huby. Příliš krátké udidlo přiskřípne koutky huby. Příliš dlouhé se v hubě koně protahuje ze strany na stranu a leží neklidně. Pro výcvik skokového koně ať už základní nebo pro běžnou potřebu je nejvhodnější jednoduché udidlo (stihlo). Udidlo by mělo být po stranách opatřeno dvěma kroužky,které zabraňují pohybu udidla ze strany na stranu. Stihlo je nejběžnější udidlo, působí jemně a přesto umožňuje dobrou kontrolu. Část udidla ležící v hubě může být dutá, a tím i lehká, nebo masivní, tedy těžší. Těžší udidla mají výhodu v tom, že leží v hubě stabilněji a kůň si nemůže tak snadno hrát s jazykem. Stihlo s kroužky může být lomené jednou nebo dvakrát. Jednou lomené stihlo se používá častěji, ale dvakrát lomené stihlo má tu přednost, že díky dvěma kloubům uprostřed sedí v hubě lépe a pro koně pohodlněji-nezpůsobuje louskáčkový efekt, který nastává při nepřiměřeném tahu zpět u stihla jednou lomeného. VELIKOST UDIDEL Šířka udítka určuje jeho tloušťku a tím i jeho ostrost. Tloušťka udítka : 14 nebo 16mm - ostrá 18mm - střední 21mm - jemná Šířka udidla se měří vnitřkem od kroužku ke kroužku (je to vlastně šířka huby koně) 10,5 a 11,5cm - malí koně a pony 12,5cm - plnokrevníci 13,5 a 14,5cm - teplokrevníci     NÍŽE UVEDENÉ FOTOGRAFIE JSOU Z www.equishop-ozanne.cz Jesenice u Prahy

 HACKAMORE SPECIÁLNÍ HACKAMORE,HACKAMORE NEREZ,HACKAMORE KOMBINOVANÉ S UDIDLEM

SPECIÁLNÍ UDIDLO MICKMAR KOMBINATION
SPECIÁLNÍ UDIDLO NATHE TANDEM
DRUHY NÁNOSNÍKŮ MEXICKÝ NÁNOSNÍK Je zatím málo používaný.Je praktický při napravování zkaženého koně,který má zatuhlý krk. Skládá se ze dvou řemenů, které se na hřbetě nosu kříží. V tomto místě sou podloženy koženou rozetou, která je zároveň drží pohromadě. Působí podobně jako kombinovaný nánosník, při správném zapnutí nechává nozdry ještě volnější a vůbec nenarušuje dýchání koně. Důležité je správné zapnutí nánosníku, řemen by při špatném zapnutí mohl tlačit na lícní kost.
  ANGLICKÝ NÁNOSNÍK Je nejvýhodnější,jelikož při správném působení koni nepřekáží a umožňuje volný pohyb udidla. Má o něco širší a silnější nosní řemínek. Používá se především při uzdění uzdou. Zapíná se nad udidlem tak, aby ležel těsně pod lícní kostí a netlačil na ni. KOMBINOVANÝ NÁNOSNÍK Je velice často používaný. Skládá se z anglického nánosníku, který má na předním okraji našité očko, jímž se protáhne tenčí řemínek, zapínající se pod udidlem na dolní čelisti. Jeho hlavní část leží tak jako u anglického nánosníku těsně pod lícními kostmi a tenký řemínek nánosníku má vliv na působení udidla.
HANOVERSKÝ NÁNOSNÍK Má zabraňovat koni otevírání huby. Pokusí-li se kůň hubu otevřít pak je nucen díky konstrukci tohoto nánosníku hubu opět zavřít. Hanoverský nánosník tvoří řemínek vedoucí přes nos koně, který je uprostřed širší a směrem ke stranám se zužuje. Na obou jeho koncích jsou malé kroužky, k nimž je připevněn podbradní řemínek a nátylní řemen. Nosní řemínek musí být krátký, aby kroužky nemohly tlačit na udidlo. Musí ležet asi 4prsty nad horním okrajem nozder na nosní kosti. Podbradník se zapíná pod udidlem tak, aby mezi ním a spodním okrajem dolní čelisti byla mezera na dva prsty. Nesmí se omezit dýchání koně.
ŠVÉDSKÝ NÁNOSNÍK
ČELENKY

OTĚŽE Jezdci se nejlépe drží otěže popruhové. Tyto otěže netlačí a neprokluzují. Gumové otěže zabraňují prokluzování,ale po jejich opotřebení prokluzují víc než otěže kožené. Kožené otěže jsou náročné na údržbu a prokluzují. Zvláště při nepřízni počasí. Připínají se ke kroužkům udidla a na druhém konci se dají sepnout přezkou.   OTĚŽE KOŽENÉ HLADKÉ     OTĚŽE KOŽENÉ PROPLÉTANÉ  
OTĚŽE KOŽENÉ SE ZARÁŽKAMI

OTĚŽE PLÁTĚNÉ

OTĚŽE POGUMOVANÉ
  POPIS UZDY 9.
1) nátylník 2) čelenka 3) podhrdelník 4) 2x lícnice - stihlová + páková 5) nánosník 6) udidlo stihlové 7) udidlo pákové 8) 2x otěže - stihlové + pákové 9) podbradní řetízek - lomené udidlo spočívá v koutcích huby nad pákovým udidlem, které leží na dásních koně. K hornímu kroužku pákového udidla je zavěšen podbradní řetízek, jehož články leží naplocho. - lomené udidlo tvoří v koutku 1-2 vrásky, táhla páky mají zaujmout ke štěrbině ústní úhel asi 42°. Menší úhel znamená, že se páka vzpírá, větší úhel, že se páka propadá. - když jsou pákové otěže volné, je volný i řetízek, pokud by jsme za otěže zatáhly, napnul by se i podbradní řetízek. Řetízek leží hned za bradou koně.
Páka je nelomené udidlo s postranními rameny. Délka ramen, obzvláště ve spojení s podbradním řetízkem, určuje sílu působení. Čím kratší jsou ramena, tím menší silou působí. Delší ramena vyvinou sice větší sílu, působí však pomaleji. Páka je zpravidla tenčí asi 0,5cm než stihlo,které tvoří nad ní nebo v koutku lehký oblouk. Další vliv na působení páky má tzv. ohbí pro jazyk a průměr udidla. Jako ohbí pro jazyk se označuje méně nebo více výrazné vyklenutí uprostřed páky. Čím vyšší je vyklenutí, tím více je jazyk v úzkém prostoru fixován, a páka pak výrazněji působí na dásně koně. Ramena páky mají horní a dolní část, poměr jejich délek by měl být od 1:1,5 do 1:2. Při soutěžích je povolena délka spodní části ramene páky v drezuře 5-10cm, v ostatních disciplínách, kde je možno použít uzdu, maximálně do 7cm. Podbradní řetízek se zkládá z většího počtu oválných kroužků, které se směrem k okrajům zmenšují. Uprostřed řetízku se nachází kulatý větší kroužek, který slouží k připevnění příčného řemínku. Ve spodní třetině dolní části ramen páky jsou očka, kudy tento řemínek prochází a reguluje polohu (výšku) řetízku. Zabraňuje tomu,aby kůň sahal pysky po ramenech páky. Háčky k podbradnímu řetízku jsou stočeny ven a otevřeny dopředu. Do nich se shora zahákne řetízek (vždy pravotočivý), na pravé straně zevnitř a na levé zvenku. Jejich správné zahnutí má podstatný vliv na působení páky.

POPIS SEDLA   Základem korektního sedu je dobře stavěné sedlo.Skokové sedlo podporuje lehký vyvážený sed a zabraňuje,aby jezdec při skoku zůstával za pohybem a holeně se neposunovaly dozadu.


1) přední rosocha 2) zadní rosocha 3) posedlí 4) kolení opěrky 5) bočnice 6) třmenový zámek 7) třmenový řemen 8) třmeny 9) podbřišník

  TŘMENY Třmeny se rozdělují podle šířky na : dětské (šířka 11cm) dámské (šířka 12 cm) pánské (šířka 13 cm) Při výběru třmenů jsou dvě možnosti. Buď klasické obyčejné třmeny nebo bezpečnostní. Bezpečnostní třmeny v sobě obsahují buď jednodušší nebo složitější mechanismus, který uvolní nohu jezdce v případě pádu. Ať už třmeny bezpečnostní nebo klasické musí splňovat z hlediska bezpečnosti několik zásad. Šířka třmenu musí odpovídat šířce nohy jezdce, a to tak, aby noha měla dostatek prostoru snadno v případě pádu vyklouznout. Druhou zásadou je jeho výška. Je-li výška třmenu příliš vysoká bude noha jezdce častěji vypadávat ze třmenů, naopak při malé výšce hrozí nebezpečí , že noha při pádu nevyklouzne ze třmenu. U klasických třmenů jsou základními typy třmeny rovné a vyosené. Vyosení ramen třmenu napomáhá korektnímu držení nohy jezdce vůči koni. Vyosení může být jednoduché nebo dvojité. Snad nejjednodušším typem bezpečnostních třmenů jsou třmeny po straně vybavené gumičkou. Pružná gumička s jednoduchým uchycením nahrazuje jedno rameno třmenu. V případě pádu gumička vystřelí a noha lehce vyklouzne ven. Podobným systémem, kdy se uvolní celé jedno rameno, jsou vybaveny bezpečnostní třmeny vyklápěcí. Rameno třmenu se v případě pádu vyklopí celé a noha lehce vyklouzne ven. Oblíbené hlavně mezi skokovými jezdci jsou třmeny kloubové. V případě pádu klouby vysvobodí jezdcovu nohu. Kloubové třmeny jsou v provedení se dvěma klouby a originální se čtyřmi klouby. Klasickým materiálem pro výrobu třmenů jsou kovy. Nejoblíbenější je leštěná nerez ocel. Dosud se vyrábějí třmeny z poniklované nebo pochromované oceli. Jsou sice cenově přístupnější, ale počase zrezaví. V nabídce jsou i třmeny ze speciálních slitin, ovšem jejich cena je vysoká. V poslední době se objevují na trhu třmeny plastové, které zjískávají oblibu pro svou nižší hmotnost.
TŘMENY STANDART NEREZ


TŘMENY BEZPEČNOSTNÍ

 
GUMY DO TŘMENŮ ROVNÉ


GUMY DO TŘMENŮ ŠIKMÉ

 
TŘMENOVÝ ZÁMEK
Musí být vždy otevíratelný,aby zaručil jistotu při pádu jezdce. PODBŘIŠNÍK

Tlak podbřišníku je rovnoměrně rozprostřen po celém obvodu těla koně.Nejčastěji se používá nylonový podbřišník. Kožený podbřišník mývá gumové nástavce,které umožňují,že podbřišník vždy správně pasuje. POPRSNÍK PROŠÍVANÝ, HONEBNÍ, ELASTICKÝ
    

POPRSNÍK KIEFFER
Doporučuje se při skokových soutěžích,jelikož sedlo nesjíždí dozadu a jezdec zůstává v těžišti koně. Poprsník se může podkládat kožešinkou,aby se neodřeli prsa koně. PODSEDLOVÉ A TLUMÍCÍ DEČKY Podsedlové dečky hýří barvami, vzory i typy prošití. Je libo vykrojenou či čabraku? Mnozí se domnívají, že vykrojená dečka je lepší na léto, že se kůň pod ní méně potí. Vliv tvaru dečky na pocení se jeví jako nevýznamný. Při sedlání na vykrojenou dečku musíme věnovat více péče správnému urovnání dečky pod sedlo tak, aby přes ní bočnice nepřesahovaly. Důležité je, aby se dečka pod sedlem nezhrnovala. Její fixaci zajišťují dva páry našitých popruhů, které slouží k upevnění dečky za zápinky sedla a za podbřišník. Použitý vnitřní výplňový materiál ovlivňuje tvarovou stálost dečky. Vnitřní materiály jako je molitan nebo vatelín jsou příliš měkké a nesají pot. V nabídce jsou i tzv. ASP podsedlové dečky s integrovanou tlumící pěnovou vrstvou ve hřbetní části v místech, kde leží sedlové polštáře. Rozkládá tlak sedlových polštářů a sama pohlcuje část nárazů. Dečky s kapsou na gel jsou vhodným doplňkem při používání gelových tlumících deček. Gelová dečka se jednoduše zasune do kapsy vhodné podsedlové dečky. Gelové tlumící dečky mají vynikající tlumící vlastnosti,gel distribuuje nárazy snadněji do plochy a část nárazové energie také pohltí. Životnost závisí na intenzitě užití a péči o ně. V nabídce jsou různé druhy včetně vykrojených pro kohoutek. Gelová hmota je zavařena v silné polyetylenové fólii. Ta může být pokryta textilem snímatelným nebo nesnímatelným. Dečka polstrovaná

 

 
Dečka vykrojená
 

   
 

DEKA TERMO PONY

Kamaše kloubové

   

Čabraky  

CHAMBON

Nátylník k chambonu
GOGUE

LONŽOVACÍ POSTROJE
          MADLA Madla lze spatřit v soutěži, která se nazývá voltiž. Můžou být prospěšná pro začínající jezdce. Dodávají jim pocit bezpečí. Začínající jezdec se učí držet rovnováhu a zpevňuje si sed.

Moderní voltiž je rozšířený sport a zároveň soutěžní disciplína. Vroce 1982 ji oficiálně uznala FEI. První mistrovství světa se konalo roku 1986 ve Švýcarsku.

Při voltiži provádí jeden nebo více mladých lidí gymnastická cvičení na koni. Kůň musí být pro tuto disciplínu speciálně vycvičen. Nemá na sobě sedlo, nýbrž speciální popruh s madly. K uzdečce se připnou vyvazovací otěže a kůň cválá po kruhu o průměru asi 13 metrů. Lonžuje ho cvičitel (lonžér), který současně trénuje i voltižovou skupinu. Voltiž je vhodná pro každého, kdo má rád koně a má chuť to zkusit. Voltiž je opravdová gymnastika. Přináší hodně i těm, kteří normálně jen jezdí. Člověk se při ní naučí sedět volněji v rovnováze, zlepší své držení těla a cítí se na koni jistější.

S voltiží se může začít už v šesti letech. Důležitější než věk je ovšem tělesnávýška, protože je třeba dosáhnout na držadla (madla) na voltižovém popruhu. Všechny současné sporty a voltiž nevyjímaje hledají nové možnosti. Dnes existuje stále více voltižových poníků, takže malé děti mohou začít již velmi brzy. Až do věku 18 let se smí cvičit ve voltižové skupině, pak už může člověk cvičit voltiže jen sám, protože by to pro koně bylo už moc namáhavé.

Voltiž se dá provozovat v jezdecké hale, na jízdárně nebo na lonžovacím kruhu. K základnímu vybavení patří uzdečka, lonž a bič, voltižový pás (madla) s podložkou a vyvazovací otěže, také bandáže nebo kamaše na nohy koně.Učitel jízdy Vás může naučit základní cvičení, pokud chcete voltiž vyzkoušet nebo prostě proto, že potřebujete zlepšit sed a držení rovnováhy. Cvičitel se musí starat o to, aby se voltižová skupina řádně rozehřála, musí korigovat její figury a nastudovat cvičení volné sestavy.

Pokud chcete voltiž provozovat jako sport (jednotlivě či ve skupině) a třeba se i účastnit soutěží, najděte si jezdeckou stáj, vníž můžete absolvovat řádné hodiny voltiže a zeptejte se, jestli tam jsou stálé skupiny, které i jezdí na soutěže, pokud jsou dost dobré.

Člověk musí být sportovní a velmi obratný! Voltižéři, kteří se účastní soutěží, začínají cvičit již velmi brzy. Pokud chcete voltiž provozovat jako sport, musíte mít k dispozici dobře vycvičeného voltižového koně. Plemeno není tak důležité, ale kůň musí být v každém případě pevně stavěný. Měl by mít široký, dlouhý a ne příliš citlivý hřbet a měl by být vysoký 158 až 173cm. Musí mu být minimálně 5 let a potřebuje dobrou kondici, aby dokázal15 až 20 minut cválat do kruhu. Kůň by měl mít klidnou povahu a hodně trpělivosti a nesmí být příliš citlivý. Jeho cval by měl být svižný,rytmický a pravidelný. Nakonec musí mít voltižový kůň i chuť jít dopředu, aby zůstal ve cvalu aniž by se musel neustále popohánět bičem.

Cval do kruhu je pro koně dost namáhavý a je proto důležité, aby se mohl po skončení lekce uvolnit a měl dostatek jiné rozmanité činnosti. Mnohé děti, které zpočátku prováděli jen voltiž, začnou později i jezdit,protože se kontaktu s koňmi už nechtějí vzdát. Voltiž mnohdy slouží také jako součást terapie při rozmanitých psychických onemocněních. Akrobatické cvičení na koni pomáhá v těchto případech upevňovat koncentraci a hlavně sblížení se zvířetem uklidňuje.