koně | Péče o koně

PÉČE O SPORTOVNÍ KONĚ

PRAVIDELNÁ ZDRAVOTNÍ PÉČE

ODČERVENÍ

Koně může napadnout mnoho druhů parazitů, ale jen několik druhů má skutečný význam. Hlístice patří mezi závažné parazity jelikož jejich vývoj probíhá pouze v těle posledního hostitele a ve vnějším prostředí. Nejdříve se vajíčka dostanou do vnějšího prostředí spolu s výkaly hostitele. Nyní začne probíhat vývoj do tzv. invazního stádia - schopnost napadnout dalšího koně. Po pozření invazní larvy dojde k proniknutí do orgánů koně.

Druhy základních hlístic

Strongyli

- vývojový cyklus strongylů je podobný jako u ostatních oblých červů. Strongyli rozlišujeme podle velikosti na malé a velké strongyli. Doba, která uplyne od nakažení hostitele parazitem až po jeho pohlavní dospělost a počátek vylučování vajíček trusem hostitele se u jednotlivých druhů liší. Velikost malích strongylů je 1-1,5cm. Malí strongyli mají mnohem jednodušší vývojový cyklus než velcí strongyli. Migrují pouze v rámci stěny střeva, ale i tak jsou pro nás významným faktorem. Velikost velkých strongylů je 1,5-4,5cm. Invazní larva velkého strongyla provrtává střevní stěnu a dostává se krevními cévami do největších břišních tepen. Tam se usadí asi na 3 měsíce a poté se vrací zpět do střeva, přitom zanechává na jeho stěně velké uzly.

Škrkavka koňská

- je to 15-45cm dlouhý červ parazitující v tenkém střevě, nejčastěji u hříbat a mladých koní. Škrkavka koňská škodí odnímáním části živin a produkuje toxin.

VAKCINACE KONÍ

Za nejdůležitější očkování se považuje vakcinace proti tetanu. Toto onemocnění bezprostředně ohrožuje život zvířete. Chřipka už životu nebezpečná není. Dopřejeme-li koni dostatečně dlouhou dobu rekonvalescence, nezanechá ani žádné následky. Doporučuje se koně, kteří často cestují, očkovat proti chřipce dvakrát ročně. Vakcinací stimulujeme organismus, aby si vytvořil vlastní protilátky. Aby si organismus vytvořil dostatečné množství protilátek, je třeba dodržovat schéma určené pro konkrétní vakcínu. Pokud koně vakcinujeme poprvé znamená to, že aplikujeme jednu vakcínu, za 3-4 týdny následuje revakcinace, poté po 6 měsících další vakcinace a za dalších 6 měsíců až 1 rok revakcinace (podle druhu vakcíny.)

BROUŠENÍ ZUBŮ

Broušení zubů neboli rašplování je nejčastějším stomatologickým zákrokem u koně. Starší koně mohou mýt dobré zuby a mnohdy vyžadují pouze rašplování a úpravu řezáků. Koně starší 20 let mívají závažné problémy s řezáky. Vysoké nebo dlouhé zuby, které poraňují dáseň, se zkrátí, aby nedocházelo k poškozování měkkých tkání. Po skončení úpravy musíme všechny stoličky zkontrolovat, zda se některá z nich neuvolnila.

Druhy zubů

Zuby rozdělujeme na řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Třenové zuby a stoličky tvoří výkonné třecí plochy a spolu s čelistním kloubem jsou přizpůsobeny pohybům do stran. Koně na pastvě mají větší rozsah pohybu dolní čelisti než koně přijímající koncetrovanou potravu. Rozsah a typ pohybu čelisti má vliv na otírání řezáků i stoliček. Proto koně drženi převážně ve stáji nestandartně opotřebovávají zuby a mají problém s ostrým chrupem.

Koně mají 24 mléčných zubů. Mléčné řezáky jsou menší a většinou se neprořezávají. Mléčné stoličky se nevyvíjejí.

Mléčné zuby - první řezák - narození - 1 týden

- druhý řezák - 4 - 6 týden

- třetí řezák - 6 - 9 měsíc

- druhý třen. zub - narození - první 2 týdny

- třetí třen. zub - narození - první 2 týdny

- čtvrtý třen. zub - narození - první 2 týdny

Trvalé zuby - první řezák - 2,5 roku

- druhý řezák - 3,5 roku

- třetí řezák - 4,5 roku

- špičák - 3,5 - 5 let

- první třen. zub (vlčí zub) - 6 -9 měsíců

- druhý třen. zub - 2,5 roku

- třetí třen. zub - 3 roky

- čtvrtý třen. zub - 3,5 roku

- první stolička - 9 - 15 měsíců

- druhá stolička - 2 - 3 roky

- třetí stolička - 3,5 - 4 rok

V horní a dolní čelisti se nachází 6 řezáků, které na sebe naléhají a vytvářejí polokruhovitou arkádu. Špičáky mají jednoduchou korunku bez vychlípek. Dolní špičák se nachází mezi řezáky a stoličkami těsně za řezáky. Horní špičák je posunut na rozhraní řezákové kosti a maxily. Třenové zuby horní a dolní čelisti mají na rozdíl od řezáků své třecí plochy téměř stejně velké jako trvalé zuby. V trvalém chrupu jsou tři zuby třenové (premoláry) a tři stoličky (moláry) v každé části čelisti.

V průběhu života koně nastávají na jeho zubech specifické změny. Dentální vyšetření poskytuje vhodný prostředek pro určení věku zvířete. Pro určení stáří koně jsou nejvhodnější dolní řezáky. Mléčné řezáky jsou menší než trvalé a mají bílou korunku. Trvalé řezáky jsou větší, mají více obdélnikovitý tvar než zuby mléčné a mají žlutavou barvu. Na povrchu horních řezáků jsou dva zřetelné žlábky. Dolní řezáky mají jen jeden žlábek. U mladých koní jsou horní a dolní řezáky umístěny v přímé linii a s přibývajícím věkem se úhel, který svírají horní a dolní řezáky zmenšuje.

Určen� stář� podle zubů

KOVÁNÍ

Kopyto koně tvoří konec jediného prstu, který se během dlouhého vývoje přizpůsobil velké hmotnosti a rychlému pohybu. Kostním podkladem jsou část kosti korunkové a kost kopytní. Kopytní chrupavky, vazy, šlachy hlubokého ohýbače a společného natahovače prstu patří k základním oporným strukturám.

Kopytní kost

Na kopytní kosti lze zřetelně oddělit tři plochy - stěnovou, chodidlovou a kloubní. Stěnová a chodidlová plocha se stýkají v chodidlovém okraji, stěnová a kloubní plocha vytváří na svém rozhraní korunkový okraj. Kloubní plocha má dvaoddíly, větší pro kloubní spojení s korunkovou kostí a malou úzkou plochu pro kontakt s kostí střelkovou.

Střelková kost

Hladká plocha slouží pro přestup šlachy hlubokého ohýbače přes kloub spěnkový. Větší kloubní plochou dotváří skloubení kopytní kosti s kostí korunkovou a téměř kolmo na ni se úzkou kloubní plochou kloubí s kopytní kostí sama.

Korunková kost

Korunková kost se válcovitou kloubní plochou zanořuje do hloubky kopyta a podílí se na vytváření kopytního kloubu.

Kopytní chrupavky

K volným okrajům větší kosti kopytní přirůstají kopytní chrupavky. Z větší části leží obě chrupavky pod kopytní škárou. Kopytní chrupavky jsou poutány vazy, které je fixují k jednotlivým článkům prstu.

Kopytní kloub

Kloubní spojení posledních článků prstu je tvořeno kloubní plochou kosti korunkové, kloubní plochou kopytní kosti a oběma kloubními plochami kosti střelkové. Krátké postraní vazy, které jsou pevně spojené s kloubním pouzdrem, odstupují od konce korunkové kosti a upínají se na každé straně kopytní kosti a části příslušné chrupavky.

Střelový polštář

Jeho část srůstá s chodidlovým vazem. Hrot klínovitě utvářeného střelového polštáře je spojen se šlachou hlubokého ohýbače prstu v místě, kde se šlacha rozšiřuje.

Kopytní škára

Je to hustá pojivová tkáň s velkým obsahem elastických vláken. Tvoří těsné spojení mezi rohovým pouzdrem a podpůrným skeletem kopyta.

Mechanismus kopyta

Jde o různé elastické pohyby, které vznikají uvnitř rohového pouzdra během zatížení a odlehčení končetiny. Součástí pružného systému kopyta jsou také kopytní chrupavky a jako pružný polštář působící vazivový střel.

PRAVIDELNÉ KOPYTO HRUDNÍ KONČETINY obrázky postojů

Přední kopyto je nižší a širší než kopyto pánevní končetiny. Úhel stěny je 45 - 50°. Vnitřní stěna bývá většinou strmější než vnější (80°). Nejširší místo kopyta leží za jeho středem. Chodidlo je zřetelně vyklenuté. Při pohledu zepředu vytváří pravidelný oblouk.

PRAVIDELNÉ KOPYTO PÁNEVNÍ KONČETINY

Kopyto pánevní končetiny je vyšší a užší než hrudní. Stěny jsou strmější a úhel stěny má 50 - 55°. Patky jsou více vzdáleny, střel a rozpěrky jsou výrazně vyvinuté a vyklenutí chodidla je větší.

OSTROÚHLÉ KOPYTO

Má ostrý úhel stěny (hrudní pod 45°, pánevní pod 50°). Stěna patky je silněji zatěžována a díky strmému průběhu není uzpůsobena přebírat zátěž. Ostroúhlé kopyto se vyskytuje u koní s dlouhou ostroúhlou spěnkou, vystaveným nebo přikleklým postojem.

TUPOÚHLÉ KOPYTO

Sklon stěny je nad 50° na hrudní a nad 55° na pánevní končetině. Strmější krátká stěna je silněji zatěžována než dlouhé silné patkové stěny. Tupoúhlé kopyto se vyskytuje u strmějších postojů, stejně tak u koní s podsunutými končetinami a při medvědím a ovčím postoji.

ÚZKÉ KOPYTO

Zdá se být celkově vyšší než kopyto pravidelné. Postranní stěny jsou strmější mají sklon téměř 90°. Chodidlo i střel jsou výrazně vyvinuté.

ŠIROKÉ KOPYTO

Je zdánlivě nižší než kopyto pravidelné. Na nosném okraji je výrazně širší než na korunce. Postranní stěny jsou šikmější a sklon je nižší než 70°. Patkové stěny se sklánějí dovnitř. Střel a rohová stěna je silnější než na pravidelném kopytě.

POSOUZENÍ KONĚ PŘED PODKOVÁNÍM

Před kováním je důležité provést krátke posouzeni a seznámit se s postojem,došlapem končetin a s pohybem. Posouzení provádíme na pevném podkladu. Koně si necháme předvést v kroku a v klusu. Sledujeme jej ze předu, ze strany a ze zadu. Tímto způsobem dokážeme posoudit všechny končetiny a jejich vzájemný vztah v pohybu. Všímáme si končetin ve fázi kmitu. Sledujeme jakým způsobem se jednotlivé končetiny pohybují dopředu. Například přímo, vnějším nebo vnitřním obloukem. Sledujeme zda-li se kůň nestrouhá. Důležitá je fáze podpěru. Na stojícím koni posoudíme každou končetinu zvlášť a potom posoudíme pár sousedních končetin. Ze strany sledujeme postoj hrudní končetiny podle svislé osy spuštěné od loketního kloubu kolmo k zemi. Probíhá-li tato osa středem celé končetiny a dopadá těsně za kopyto, je postoj z bočního pohledu pravidelný. Na pánevní končetině posuzujeme pravidelnost svislé osy spuštěné ze sedacího hrbolu směrem k zemi. Větší úhel v hlezně znamená zakročený postoj. Menší úhel v hlezně se naopak spojuje s postojem podsazeným. Tato nepravidelnost se projevuje stíháním. Při pohledu ze předu hodnotíme současně postoj obou hrudních končetin. Vzdálenost od sebe má být asi jednu šířku kopyta. O pravidelných pánevních končetinách mluvíme tehdy, když kolmice spuštěná ze sedacího hrbolu prochází přes patní hrbol, spěnkový kloub a střelovou rýhu.

PODKOVÁNÍ

Úprava kopyta

-při úpravě kopyta se nejdříve kopytním nožem odstraní přebytečná rohovina z chodidla mezi postranními střelovými rýhami a bílou čárou. Takto se odhalí narostlá rohovina stěny. Poté se upraví rohovina střelu. Štípacími kleštěmi na rohovinu se odstraní přerostlá rohovina stěny na nosném okraji kopyta. Začíná se od patek k přední části kopyta. Po odštípání rohoviny se upraví plocha nosného okraje rašplí.

Druhy podkov

-pantoflice

-ozubové

-šroubové obrázky

a) pro šroubové ozuby, b) vykované ozuby pro jezdeckého koně, c) pro tažného koně, d) pro těžkého tažného koně

Ostřejší ozuby se používají na tvrdé půdě, tupější na měkké. U skokových koní lze také používat kování s gumovými, asi 5 mm silnými vložkami, které šetří klouby a šlachy. Drezurní koně většinou kujeme bez ozubů.

Pantoflice s výřezem

- dostihová pantoflice

Podkova stíhavka

- je speciálně vytvořena, aby zabránila stíhání, používá se na zadní nohy, má dva výřezy

Podkova měsíčkovitá

- poloviční podkova s proraženými otvory pro podkováky

Podkova krycí

- celá plocha podkovy je plná pro ochranu chodidla a střelky

Podložka pod podkovou

- podkova je připevněna na podložku, aby nedocházelo k přílišnému dotažení

Podkování pravidelného kopyta

Pro jezdecké koně je nejvhodnější lehká pantoflice. U závodních koní se používá podkova šroubová. Tvar podkovy je velmi důležitý pro zachování přirozeného mechanismu pravidelného kopyta. Podkova by měla v přední části přesahovat kopyto nejméně o spilovanou hranu. Měla by přesahovat patky svojí délkou o 10-12 mm a šířkou o 8-10 mm. Počet a velikost podkováků záleží na velikosti podkovy a způsobu využití koně. Nejčastější počet podkováků je 6.

Podkování nepravidelných kopyt

-nejvhodnější je pantoflice, jejíž ramena se nezužují dozadu. Podkova se v přední části tvaruje tak, aby přes okraj kopyta téměř nepřesahovala. Nosný okraj však nesmí přesáhnout podkovu.

-při podkování tupoúhlého kopyta musíme prodloužit krátkou přední stěnu. Přesah podkovy v postraních a patkových částech nemusí být příliš velký, jelikož kopyto se růstem rohoviny nadměrně nerozšiřuje. Nárust rohoviny u tupoúhlého kopyta příliš neovlivňuje ani délku chodidlové plochy. Proto není nutné, aby podkova v zadní části výrazně přesahovala patky.

-pro podkování rozbíhavého kopyta je nejvhodnější pantoflice přiměřené šířky. Velikost podkovy určíme podle délky vnější části kopyta. Její obvod bývá obvykle delší. Podkova by měla po celém vnějším obvodu kopyta přesahovat nosný okraj o zbroušenou horní hranu. Rameno podkovy by mělo přesáhnout chodidlový okraj a svojí vnější hranou sledovat obvod korunkového okraje.

-řídí se stejnými zásadami jako při podkování kopyta rozbíhavého. Výhodou je, že vnější rameno podkovy může přesahovat kopyto i o několik centimetrů.

-mezi příčiny v patkách těsného kopyta patří vedle deformovaných kopyt (ostr., ploché nebo plné kopyto) také nestejnoměrná nebo chybějící zátěž (při silném kulhání). Také u dlouho nepřekovaného koně dochází díky kopytnímu mechanismu k zesílenému opotřebení a zeslabení rohoviny. Krátké podkovy zvyšují tlak a podporují deformaci patek. Podkova by měla dossahovat do poloviny patkové hrany. Při těsném kopytě se osvědčila zámková podkova, která na zůžené straně nedoléhá na nosný okraj kopyta. Uvolňující řezy se provádějí buď podélně nebo příčně.

ozuby vložky pod podkovy podkovářské klad� vko podkovářská rašple podkovářský nůž

podkovářské kleště podkovářské kleště nýtovac�

KRMENÍ A NAPÁJENÍ

Cílem krmení je udržet zdraví a odolnost koně vůči chorobám. Podvyživený kůň ztrácí energii a kondici. Překrmování koní vede k poruchám zažívacího systému a také jsou přetěžovány klouby koně.

ZÁKLADY VÝŽIVY KONÍ

I když je dnes již nabídka různých kompletních a doplňkových krmiv nebo krmných doplňků pro koně velmi široká, a zástupci výrobců více či méně renomovaných značek Vám pomohou s výběrem a i doporučí vhodné dávkování, je dobré si připomenout obecné zásady výživy koní.
Píce. Kůň je již od přírody závislý na pastvě a jeho trávicí systém je přizpůsobený přijímat malé množství píce více méně neustále. Píce ( tráva, seno, jiné zdroje vlákniny) jsou absolutním základem pro zdraví a správnou činnost zažívacího ústrojí koní a všechno kolem organizace krmení koní se musí stavět právě na tomto elementárním základu.
Vedle samotného přístupu k některé variantě zeleného krmení, koně, kteří mají možnost strávit část dne na pastvině nebo ve výběhu lépe relaxují, jsou méně náchylní na stress a netrpí tak často zlozvyky ( hodinaření, kopání) jako jejich stájoví vrstevníci. Ale i koně, kteří nemají na pastviny přístup a většinu dne jsou ustájeni v stájovém boxu, mohou být v dobré kondici.
Jestli je pastva limitována plochou a obsazením pastviny nebo ročním obdobím, je koním pro naplnění jejich potřeb na příjem vlákniny podáváno seno. Seno lze jednoduše rozdělit na dvě skupiny – seno luční a seno z luštěnin. Luční seno může být vyrobeno z monokultur pícnin nebo z kombinace lučních trav. Seno z luštěnin obvykle tvoří vojtěška nebo jetel. Seno z luštěnin obsahuje o něco více živin, hlavně dusíkatých látek a vápníku, ale i energie, než luční seno. Pro koně v lehké tréninkové práci je ale vhodnější vzhledem k jejich živinovým potřebám podávat seno luční. Kvalitní seno by mělo mít nazelenalou barvu , sladkou chuť, mělo by být prosté plevelů a spíše listnaté než stonkaté. Méně vhodné je seno za sklizně, kdy rostliny byly přestárlé s vysokým podílem stonků, protože se tím snižuje stravitelnost i obsahy živin. Seno musí být před balením do balíků přiměřeně vyschlé, po sklizni skladované v suchu a chráněné před sluncem a prachem. Chovatelé by měli vždy před krmením nového balíku balík otevřít a zkontrolovat několik vrstev. Prašné nebo plesnivé seno je pro koně nevhodné, protože často způsobuje dietetické, zdravotní a respirační problémy.
Množství zkrmovaného sena závisí na velikosti koně, jeho metabolismu a intenzitě zátěže. Pro obecné stanovení denní dávky sena lze brát jako základní pravidlo, že adekvátní množství sena je okolo 1,5 - 2% tělesné hmotnosti koně ( t.j.okolo 7-10 kg sena denně pro koně o hmotnosti 500 kg).
Pro udržení normální teploty těla v chladných zimních měsících je fermentace sena v tlustém střevu hlavní zdroj tepla. Množství podávaného sena je důležité pro pohodu koní a denní dávka se bude zvyšovat s poklesem teploty vnějšího prostředí. Tím je myšleno přídavek cca jednoho kila sena při poklesu o každých 10°C pod nejnižší kritickou teplotu. Tato dávka ale nemusí být stejná pro každého koně. Většina koní s dlouhou, hustou, zimní srstí, kteří jsou adaptováni na chladné prostředí, bude mít kritickou teplotu kolem -15° C. Pokud teplota prostředí náhle významně nepoklesne, tak si kůň se zimní srstí a v dobré kondici, může průběžně udržovat vhodnou tělesnou teplotu. Ale starý hubený kůň na dešti a větru může prochladnout již při 10° C. U mladých koní v období růstu se kritická teplota pohybuje okolo 0 °C.
Ideálně by měl kůň dostávat stejné seno každý den, to ale často není možné organizačně zajistit. Jestli je nezbytné provést změnu v podávaném seně nebo když začínáme s novou várkou stejného typu sena, musí změna probíhat postupně, mícháním nového sena do starého. Celkový přechod probíhá několik dní.
Koncentráty. Koňská dieta obsahuje koncentrovaná krmiva obvykle ze dvou důvodů. Jeden je zastoupení živin a druhý dotace energie. Koně v tréninku nebo v reprodukci, protože mají vyšší nároky na příjem energie, potřebují přídavek jadrného krmiva nebo komerčně vyráběné krmné směsi. Koncentráty obsahují mnohem více energie než tráva nebo seno a koně v intenzivní práci, kteří jsou sice krmeni velkým množstvím kvalitního sena nebo zelené píce, nejsou schopni si bez dalšího energetického zdroje udržet svou tělesnou hmotnost.
Jádro jako oves nebo kukuřice, jsou tradiční a pro koně velmi chutná krmiva. Výzkumy však ukazují, že tato jadrná krmiva neobsahují všechny potřebné aminokyseliny, vitamíny a minerály nezbytné pro podporu březosti, růstu a udržení normálních funkcí všech tělesných tkání. Komerčně vyráběná koncentrovaná krmiva bývají sestavena tak, aby tyto nezbytné živiny obsahovala nejen ve vhodném množství, ale i ve správných poměrech. Tyto produkty nabízejí základní pokrytí živinových potřeb v denní dávce a ve vztahu v navrženému rozpisu krmení dodávají optimum živin pro dané stáří, stadium růstu a úroveň tréninku. I když existuje stanovená úroveň denních dávek koncentrovaných krmiv, každý kůň je individualita, má svou chuťovou preferenci, temperament a metabolismus. Dokonalá dieta stanovená pro jednoho konkrétního koně ještě nemusí být vhodná pro jeho stájového kolegu. Koně, kteří jsou oproti normálu stále hubení, mají pro udržení se v dobré kondici větší nebo rozdílné nároky. Dobře krmitelní koně s rychlým metabolismem ( koně, kteří lehce a „z mála“ zvyšují své přírůstky) pravděpodobně nepotřebují vyšší dávky koncentrovaných krmiv, ale jistě potřebují vybalancovaný příjem vitamínů a minerálů. Pro tyto koně jsou na trhu nízkokalorické doplňky, které tyto nezbytné živiny zajistí. Koně, kteří tráví většinu dne pouze na pastvě, sice vypadají že se jim daří dobře a nic jim nechybí, ale i pro ně je minerálně-vitamínový doplněk nezbytný.

Krmiva by měla být uskladněna v chladném a suchém místě. Proto, aby se zabránilo přemnožení hmyzu a hlodavců, jsou pro skladování koncentrátů ideální uzavíratelné kovové nebo plastové barely. Kdekoli je krmivo skladováno, musí se zabezpečit, aby se k němu nemohli dostat koně. Překrmení koncentrovaným krmivem často vede ke kolikám a schvácení až s následky úhynu koně.
Neustále je třeba připomínat několik základních pravidel pro zkrmování koncentrovaných krmiv.
- Nekrmte víc než 2,5 kg jádra nebo komerčních směsí na jedno krmení. Celkovou denní dávku koncentrovaného krmiva rozdělte na několik menších dávek podávaných v průběhu dne ve dvou nebo třech krmeních.
- Krmte podle hmotnosti krmiva, ne podle odhadu. Jedna odměrka na krmivo bude obsahovat rozdílnou hmotnost jádra, granulí nebo sweet feet, takže když dáváte stále tři odměrky různého krmiva, podáváte více nebo méně, než je stanovená optimální dávka. Kontrolujte dávky krmiva a používejte váhu ke stanovení správného množství.
- Je-li to možné, krmte každý den podle stejného rozpisu – čas a postup krmení, pořadí koní, apod.
- Každá změna v druhu nebo množství krmiva musí probíhat postupně, v průběhu 5 – 10 dní. Začínejte směsí nejdříve s malým množstvím nového krmiva, které postupně zvyšujte do potřebného množství, dokud není změna dokončena. Tato praxe dovoluje citlivému prostředí koňského trávicího traktu adaptaci na nové krmivo a minimalizuje možnost vzniku koliky nebo jiné poruchy trávení.
- Komerčně vyráběné směsi jsou zpravidla sestaveny podle potřeb jednotlivých kategorií koní a podle toho také pro ně určeny. Například rozhodující poměr mezi vápníkem a fosforem je jiný v krmivu určeném pro ročky než pro staré koně na odpočinku po ukončení sportovní kariéry. Krácení doporučené krmné dávky kompletních komerčních směsí a náhrada ovsem nebo ječmenem není doporučováno, protože v tom případě se zpravidla pozmění kritické poměry živin, což vede k celkové disbalanci.

Další doporučení. I když se chovatel řídí základními pravidly, musí věnovat pozornost i dalším bodům, které pomohou k řádnému využití předkládaných živin.
- Stanovte si současnou kondici koně. Koně v dobré kondici a v optimální hmotnosti mají žebra hmatatelná středním tlakem prstů, ale nejsou patrná na první pohled. U koně s nadváhou nejsou žebra pod vrstvou tuku cítit na pohmat; hubený kůň má žebra lehce zřetelná.
- Stanovte si, co a jestli vůbec něco je třeba na krmné dávce změnit: zvýšit nebo snížit dávky píce, jádra, změna značky krmiva a dosažení tak postupné změny v kondici koně. Dokonce i když je hmotnost v optimu, je vhodné provádět pravidelné kontrolní vážení nebo odhad hmotnosti páskovou mírou několikrát v měsíci a hodnoty u každého koně pravidelně zaznamenávat. Tato činnost pomůže každému chovateli sledovat možné změny hmotnosti ještě před jejich možnými extrémními následky.
- Zajistit koním přístup k čerstvé a čisté vodě po celý čas, mimo chvíle neprodleně po práci, kdy je kůň ještě rozehřátý
- Pravidelně zajistit kontrolu a ošetření chrupu a odčervení, aby koně vůbec mohli využít maximální efekt z předkládaného krmného programu.

DRUHY KRMIV

OBJEMOVÉ KRMIVO

Sláma - pšeničná má vysoký podíl stébel, je tvrdá, cudá na energii a bílkoviny. Koně ji většinou ochotně přijímají. Ječná sláma je měkká, vhodná na podestýlku, jelikož dobře saje. Je chudá na bílkoviny. Ovesná sláma má vysoký podíl zbytků obalů zrna a je bohatá na energii a bílkoviny. Žitná sláma se používá na podestýlku, protože má nahořklou chuť a koně jí nemají rádi.

Seno - rozdělujeme podle seče (první, 2, 3, 4,). Seno zkrmujeme z první a z druhé seče. Při skladování sena, které je více než dva roky staré, klesá obsah vitamínů. U vojtěžkového sena se vyvarujeme překrmování pro vysokou dávku bílkovin. U dospělích koní je potřeba aminokyselin minimální, proto zbytek bílkovin je přeměněn na močovinu a touto činností jsou zatěžovány játra a ledviny. Pro zkrmování je nejlepší luční seno.

Senáž - je to konzervovaná píce, která je výborným krmivem zejména v jarních měsících pro kojící klisny nebo pro mladá hříbata. Obsah sušiny je asi 35-45%. Koncentrace živin je vysoká.

JADRNÉ KRMIVO

Obilniny

-druhy obilovin se liší nejen množstvým energie, bílkovin, ale také množstvím dalších důležitých živin. Obsahují cukry, škroby, minerální látky aj., a v povrchových částech obilných zrn je obsažen i lepek (bílkovinný komplex). Vysoký obsah lepku způsobuje trávící problémy. Kukuřice,proso,rýže a pohanka lepek neobsahuje.Nejvyšší obsah lepku má pšenice a žito, proto není vhodné pšenici a žito k výživě koní používat.

Druhy obilovin

Oves - je lehce stravitelný, obsahuje nejpříznivější živiny a koním velmi chutná. Oves dělíme podle barvy na bílý, žlutý a černý a podle pluchatosti obilek (pluchaté, nahé). Oves žlutý-zrno je pluchaté, bezosinné a pluchy jsou žluté. Oves bílý-zrno je pluchaté, bezosinné a pluchy jsou bílé. U černého ovsa mohou být obilky osinaté i bezosinné. Bezpluché neboli nahé odrůdy ovsa mají vyšší obsah dusíkatých látek, větší obsah aminokyselin a vyšší obsah tuku. U některých koní může oves vyvolávat nervozitu nebo zbrklost kvůli aveninu, který je součástí lepku. Avenin stimuluje centrální nervový systém. Při mačkání ovesných zrn brzy dochází k úbytku živin., proto dbáme aby takto upravený oves byl zkrmen do 24 hodin, aby zůstali zachovány všechny živiny.

Ječmen - používáme hlavně ozimý. Je bohatý na energii, má nižší obsah vlákniny a tuku než oves, ale obsah energie je vyšší. Je levný a neplesnivý, ale zato koním tolik nechutná. Zrno ječmene je tvrdší a těžce stravitelné a proto se doporučuje šrotování. Ječmen neobsahuje avenin, což bývá výhodou pro snížení nervozity koní.

Kukuřice - je energeticky bohatá a obsahuje vysokou dávku tuku, který způsobuje lesklou srst. Okamžitou energii koni kukuřice nedodá, je zdrojem pro vytváření tuku, tedy zásobní energie. Kukuřice je chudá na bílkoviny, ale obsahuje karoten a je bohatá na vitamín E. Zrno kukuřice je tvrdé a těžce ztravitelné. Doporučuje se tepelná úprava na popcorn. Celá kukuřice je strávená pouze z 20%, šrotovaná asi z 50-60% a tepelně upravená z 90%.

Žito a pšenice - mají vysoký obsah lepku a proto nejsou pro výživu koní vhodné.

Sůl nezbytný doplněk krmné dávky

Odborná veřejnost stále hledá odpověď na otázku, jak je to vlastně s potřebou soli. Jestli lidé , kteří mají oblibu ve slaných jídlech, uspokojují pouze své fyziologické potřeby nebo získané chuťové preference.

Chování koní se zdá být přirozenější. Pro koně je sůl pouze zdrojem minerálních látek, i když pro některé jedince bezesporu také chuťově atraktivní doplněk. I v případě, že je sůl snadno přístupná, většina koní jí spotřebuje pouze potřebné množství k uspokojení svých fyziologických nároků. Obyčejná sůl je složena v průměru z 60% sodíku a 40% chlóru. Oba minerály jsou nezbytné pro regulaci tělních tekutin, vytváření a přenos elektrických impulsů při nervové činnosti, svalové kontrakci a následně pohybu.

Jaké jsou pro koně běžné zdroje soli?

Přírodní krmiva jako je pastevní porost obsahují sodíku jen malé množství, často méně než 0,1%. Proto je sůl často přidávána do koncentrovaných krmiv. Koním jsou pro dostatečný příjem chloridu sodného také často předkládány solné nebo minerální lizy. Velmi oblíbený způsob podávání soli jsou solné kostky.

Když koně okusují rohy těchto kostek, může to naznačovat, že jim nestačí dotace soli obvyklým lízáním, a těchto případech je vhodnější podávat sůl v sypké formě. Ačkoli jsou solné lizy pro koně obvykle formovány do speciálních obchodních tvarů, je rovněž možné nabídnout koním rovné plato se sypkou solí. Ve stáji nebo v pastevním přístřešku může být volná sůl nabídnuta i v zavěšeném vědru nebo na pastvině v krytém krmítku.

Vážným faktorem na pastvě je stádová hierarchie. Bojácní jedinci se ze strachu před agresivními koňmi drží mimo místa se solí. Jednoduchým řešením je zabezpečit jim přístup k soli na dvou vzdálenějších místech a tak se jednoduše zajistí příjem minerálů pro všechny koně na pastvině.

Upřednostňují koně příjem soli v sypké formě nebo dávají přednost lisovanému solnému lizu?

Studie Kentucky Equine Research (KER) se zaměřila na porovnání preferencí příjmu volné soli versus příjmu soli ve formě solných kostek za určité období a vyhodnotila, jak spotřeba soli ovlivňuje spotřebu vody. Výsledky pokusu zjistily, že u koní, jenž přijímali sůl ze solných kostek, byla spotřeba chloridu sodného v průběhu týdnů pravidelná a vyrovnaná, ačkoli celková spotřeba byla větší při používání volné sypké soli. Také spotřeba vody byla v druhém případě prokazatelně vyšší.

Minerální sůl

Minerální liz je často podáván koním k doplnění základních klíčových minerálů. Vedle přídavku chloridu sodného minerální sůl často obsahuje zinek, železo, mangan, měď, jód a kobalt. Jedna minerální kostka obsahuje například pouze 4% mědi, 6% manganu, a 9% železa doporučených denních dávek. Když je minerální liz spotřebováván v množství, aby byla uspokojena potřeba chloridu sodného, nepokryjí se nároky denní potřeby na ostatní minerály.

Obvykle se ale není třeba znepokojovat nízkým obsahem minerálů v minerálním lizu, naopak, když jsou koně krmeny např. kompletním krmivem se všemi nezbytnými vitamíny a minerály, a pro dotaci sodíku je ještě volně dostupný minerální liz, může nastat překrmení některých živin včetně mědi, zinku a manganu. Koním by proto měly být nabízeny plně hodnotné koncentráty nebo vitamino-minerální doplňky a pro doplnění sodíku pouze chlorid sodný.

Požadavky

V normách na potřebu živin, je pro koně v klidu průměrná denní potřeba 25 gramů chloridu sodného. Výzkumem bylo zjištěno, že těžká práce podstatně zvyšuje potřebu sodíku, a to na osmi až devíti násobek záchovy.

Intenzivní trénink při vyšší teplotě a vlhkosti okolního prostředí zvyšuje nároky na dotaci sodíku, protože pocením se prokazatelně zvyšují ztráty sodíku, chloru i ostatních elektrolytů.

U koní dlouhodobě intenzivně trénovaných např. na těžké dostihy může tělo vyloučit až 25 litrů potu; toto množství potu obsahuje průměrně 93 gramů sodíku, a 163 gramů chloru. Když jsou elektrolyty vyloučeny potem a nejsou včas nahrazeny, projevuje se u koní vyčerpanost, únava a svalovou slabost.

Projevy nedostatku a toxicita soli.

Ačkoli se u koní může projevit otrava solí a hypernatrimie ( nadměrné hladina sodíku v krvi), bývá tento stav spíše ojedinělý. Otravy mohou nastat následkem krmení vysokých dávek solného roztoku ( slané vody), když jsou nedostupné jiné zdroje vody nebo při 2% a více soli v krmné dávce. Riziko se zvyšuje při nedostatku pitné vody. Příznaky otravy solí zahrnují koliky , průjmy, časté močení, celkovou slabost, ulehnutí a úhyn.

Solné kostky mohou koním, kteří se v boxu nudí, sloužit jako hračka. Někteří koně když tráví čas mimo trénink převážně ve stáji, lízají nebo okusují solné kostky ze zlozvyku. Proto se otravy také projeví, když se koním tento příjem velkého množství soli dovolí. V těchto případech by to měli chovatelé řešit např. odebíráním solného lizu na část dne a poskytnout ho pouze na kratší časový úsek mezi dvěma krmením.

Nedostatek soli se projeví, když koně nemají přístup k minerální výživě v průběhu týdnů až měsíců. Příznakem bývá lízání předmětů, které mohou obsahovat zbytky soli jako například kusy dřeva nebo kameny. Také bývá pozorováno konzumování hlíny a okusování kůry. Okusování předmětů ale vždy nemusí indikovat právě nedostatek soli. Toto chování může způsobit i deficit jiných minerálních látek nebo problémy trávicí soustavy. Jestli jsou pozorovány projevy lízání nebo okusování neobvyklých věcí, měla by být zkontrolována dávka soli, jestli je podíl chloridu sodného přiměřený. Jestliže je zjištěn nedostatek a není cílený, následkem může být ztráta hmotnosti, slabost, poruchy růstu a celková dehydratace. U koní se může projevit i ztráta chuti a může to vést k celkové anorexii.

POROVNÁNÍ OBSAHU ŽIVIN

OVES PLUCHATÝ - OVES NAHÝ - JEČMEN - KUKUŘICE

SUŠINA 880g 880g 880g 880g

TUK 38g 84g 22g 39g

ŠKROB 403g 536g 566g 593g

VLÁKNINA 102g 21g 44g 24g

CUKRY 12g 13g 31g 33g

VÁPNÍK 1,3g 0,9g 0,7g 0,4g

FOSFOR 3,8g 4,5g 3,7g 3g

PRŮMĚRNÁ SPOTŘEBA KRMIVA

Průměrná spotřeba krmiva na jeden den je 4 kg ovsa, 5-7 kg sena nejlépe lučního, 50 g krmné soli, 2 kg slámy nejlépe ovesné. Seno a sláma podporují tvorbu slin a žaludečních šťáv a tím chrání před kolikami. V létě zajistíme dostatek zelené píce. Při krmení dodržujeme pravidelný režim. Krmení rozdělíme do třech dávek - ráno, v poledne a večer z toho nejvyšší dávku podáváme při večerním krmení. Průměrně kůň vypije asi 40-60 l vody. K napájení používáme zdravotně nezávadnou vodu o teplotě asi 10-12 °C. Teplota vody vyšší než 12 °C neuhasí žízeň a koně neosvěží. Teplota pod 10 °C způsobuje trávící poruchy. Množství vody na jeden den závisí na stáří koně, pracovním výkonu a také na ročním období.

VÝŽIVA KONÍ V ZIMNÍM OBDOBÍ

Blíží se konec sezóny a ve stájích se bilancují dosažené výsledky a dosažené úspěchy. Hodnotí se co by se mělo dělat lépe a co se udělalo špatně, popřípadě udělat mělo a neudělalo. Pro dosažení úspěšných výsledků je nutné splnit vždy spousty předpokladů jako je trénink, výživa, zkušený jezdec, optimální podmínky při vlastních závodech a mnoho dalších faktorů. Nesmí se ale zapomenout, že podmínky pro úspěchy v příští sezóně se připravují již nyní. Jedním z důležitých faktorů, který se často podceňuje, je výživa v období relativního klidu, v zimě. Je to období, kdy se snažíme ušetřit, vysadit drahé doplňky, krmnou dávku zajistit senem a ovsem, popřípadě přídavkem mrkve nebo krmné řepy. V lepším případě se krmná dávka obohacuje minerálními nebo minerálně vitamínovými doplňky různé kvality.
Podstatnou a nezastupitelnou složkou zimní krmné dávky je seno. Seno ale není jenom usušená zelená píce. Je to zdroj vlákniny, bílkovin, částečný zdroj energie a také minerálních látek. Obsah jednotlivých živin se velmi liší podle zastoupení jednotlivých druhů pícnin, podle stáří porostu a pořadí seče i podle klimatických podmínek při sklizni. Podle druhového složení porostu, ze kterého se seno získává, rozeznáváme seno luční, travní, jetelotravní, vojtěškové, apod. Každé seno ale není pro koně stejně vhodné. Nemělo by být sklízeno ze zastíněných ploch, kde zpravidla rostou tzv. kyselé trávy, méně vhodné jsou i sena bílkovinná z vojtěšky nebo jetele.
Velmi podstatné z hlediska obsahu živin je i region, ze které se seno sklízí. Každá oblast má své specifické zastoupení živin v půdě, jiný obsah vápníku bude v okolí Moravského krasu a jiný v Polabí. Vliv má i prohnojení, kde se zastoupení jednotlivých živin bude lišit i na dvou sousedních honech.
Pro běžnou orientaci obsahu živin slouží tabulky výživné hodnoty v krmivech. Podstatný je obsah bílkovin neboli dusíkatých látek ( NL), vápníku ( Ca), fosforu ( P), draslíku ( K) a hořčíku (Mg). Jejich vyvážený poměr v celkové krmné dávce je velmi důležitý pro jejich vzájemné využití v metabolismu koně.
Potřeba bílkovin je obecně u koní přeceňována. Podstatná je kvalita přijímané bílkoviny daná obsahem limitujících aminokyselin, např. lyzinem, nikoli kvantita. Dospělý kůň potřebuje kvalitní bílkovinu pro regeneraci odumřelých buněk, pro růst srsti a kopytní rohoviny. Zvýšenou potřebu mají kojící klisny, a hříbata v růstu. Obsah NL v senu je velmi proměnlivý, dle tabulek, od 78 do 150 g v jednom kilogramu. Podle rozborů prováděných ze vzorků odebraných v různých oblastech republiky, se i u sena na první pohled kvalitního, obsah dusíkatých látek pohybuje okolo 50 až 80 g/kg.
Vápník je v krmné dávce zastoupen v dostatečném množství, ale jeho využitelnost se pohybuje mezi 25 – 60 %. To je to závislé na vhodnosti formy, ve které je přijímán, na obsahu vitamínu D, jehož je v zimním období nedostatek a na vzájemném poměru Ca : P, který by měl být 1,5 až 2:1. Vápník je důležitý pro stavbu kostry, zubů, ale i pro srdeční a nervovou činnost a pro udržení správného pH krve. Zvýšenou potřebu vápníku mají březí a kojící klisny i hříbata v období růstu. Také obsahy Ca z rozborů v jednotlivých vzorcích, se velmi liší. Od 2,8 g/ kg do 6,5 g/kg. Přitom tabulkové hodnoty se pohybují mezi od 6,5 do 10 g/kg.
Fosfor je důležitý při tvorbě kostry, pro svalovou a nervovou činnost. Při nadbytku fosforu se zvyšuje vylučování vápníku a sníží se jeho ukládání v kostech. Pro jeho využití a správnou funkci v organismu je opět důležitý poměr Ca:P. I obsah fosforu je v seně odlišný. Tabulky udávají hodnoty od 2,2 do 3 g/kg, a podle jednotlivých rozborů v akreditované agrolaboratoři vychází od 1,5 do 2,5 g/kg. Podobné rozdíly jsou i u ostatních makroprvků.
Jak tedy řešit otázku výživy, když máme k dispozici pěkné luční seno i oves a koně moc nepracují. Jak nakrmit, aby, až začne sportovní nebo dostihová příprava, jsme nemuseli dohánět to, co jsme v zimě zanedbali nebo neudělali. Jak zajistit, aby jsme odchovali zdravá hříbata a chovné klisny zůstaly zdravé a nestrádaly vlivem špatné výživy ?
Jediným řešením je vědět co vlastně svým koním krmíme. V každém kraji jsou laboratoře, ve kterých za nevelký peníz jsou schopni provést rozbor vašeho vzorku sena. Obsahy živin v ovesném zrnu jsou zpravidla standardní a od tabulkových hodnot se podstatně neliší. Dále je nutné znát, jakou potřebu živin má konkrétní koník. Tato potřeba má více závislostí. Zda je to kůň využívaný pro rekreační ježdění, nebo pro sport, dostihy, chovná klisna v určité době březosti nebo měsíci laktace, hmotnost a stáří daného koně, popřípadě typ aktivity, kterou daný kůň vykonává.
Pak už jenom zbývá ze získaných hodnot v porovnání s normou potřeby živin zjistit, jak naše koně krmíme, čím překrmujeme, co v krmné dávce chybí. Pro doplnění kvalitní bílkoviny jsou vyráběny doplňkové směsi jejichž kvalita je daná technologií výroby a značkou, která tuto kvalitu garantuje.
V současné době je jen několik odborných konzultantů schopno Vám na základě normy potřeby živin sestavit optimální krmnou dávku a připravit minerálně vitamínový doplněk podle skutečných potřeb Vašeho koně nebo Vašeho chovu. Vývojové a chovatelské centrum Fitmin poskytuje výživářský servis, výpočet a optimalizaci krmných dávek i možnost přípravy minerálně vitamínových doplňků, kterými se vyrovnají poměry a doplní deficitní živiny, individuálně pro Vaši stáj. Nepodceňujte správnou výživu koní v zimním období relativního klidu, kdy se vytváří podmínky pro úspěchy Vaší stáje v následující sezóně.

USTÁJENÍ A OŠETŘOVÁNÍ Kůň, který je ve speciálním výcviku potřebuje ustájení v prostorném boxu se suchou podestýlkou. Ustájení se dá rozdělit na skupinové a individuální. Skupinové ustájení se používá v chovných zařízeních jako jsou hřebčírny nebo hříbárny. U sportovních koní se používá ustájení individuální. V každém boxu by kůň měl mít možnost se pohodlně nažrat a napít. Napaječka by měla být ve výši tlamy koně a pokud jsou k tomu podmínky tak by měla být automatická. Pokud nemáme automatickou napaječku použijeme držák na kýbl a vodu několikrát deně vyměňujeme. V žádném boxu by neměl chybět držák na minerální lizy a vázací kruh pro uvázání koně při ošetřování. Každý box by měl být opatřen dostatečně širokými dveřmi a kvůli bezpečnosti koně by měli být posuvné. Důležité pro bezpečnost koně jsou podlahy jak ve stáji tak například v mycím boxe - nesmí klouzat ! Pro snadnou manipulaci s koněm by měla být chodbička alespoň 2m široká. Někde se ještě kvůli nedostatku místa používá individuální ustájení v podobě stání kdy je kůň po celou dobu uvázaný u žlabu. Naštěstí stání už vidíme jen zřídka. U stání je důležité dbát na to, aby se kůň nezamotal do vazáku při lehání a vstávání. Kůň by měl být vyvázán z obou stran a vazák musí být opatřen na konci závažím, aby se volně pohyboval ve vázacím kruhu. Vždy se snažíme, aby kůň ať už v boxe nebo ve stání trávil co nejméně času. Trénink pod sedlem trvá většinou 1 hodinu a zbývajících 24 hodin trávit v maštali má na koně špatný vliv. Máme-li tu možnost dáváme koně do výběhu. Luxus v podobě kolotoče nebo běžícího pásu si může dovolit jen málokdo, ale věřte že pro spokojeného koně je pohyb velice prospěšný. Rozměry boxu by měli být 3 x 3,5m a stání 1,7 x 3,2m. Vyhovující teplota ve stáji by měla být 10-15 °C a relativní vlhkost 60 - max. 85 %. K dispozici by měli být také prostory na uskladnění krmiva, steliva a také hnoje. Ve stáji by měla být místnost na přípravu krmiva a místnost na odložení sedel, uzdeček a jiných postrojů. Ve všech prostorech, kde dochází k manipulaci s koňmi by neměli být žádné ostré předměty. Kůň by měl být při každém ošetřování přivázán. Pravidelné čištění koní není pouze estetickou záležitostí, ale dochází při něm i k prokrvení kůže a k masáži svalů. Velmi důležitá je údržba kopyt. Nezbytné je dodržovat pravidelný režim a bezpečnost práce v maštali. Existuje spousta druhů přípravků k ošetřování koní. V péči o kopyta koně je důležitá mimo podkovářské péče, také hygiena kopyta. Mazání kopyt není vhodné provádět denně, obvykle postačí 2krát - 3krát do týdne. Při nadměrné aplikaci může dojít k vysušování kopyta. Mast s vynikajícími vyživujícími a hydratačními vlastnostmi zajišťuje zdravý růst, udržuje kopyto pružné, působí preventivně a reguluje vlhkost v kopytě. Mast na kopyta je vhodná pro všechny druhy kopyt. Existuje také olej na kopyta - jedná se o tekutou variantu masti. Regenerační gel je vhodný nejen na nohy koně, ale i k masáži velkých svalových skupin např. hřbetu, nebo na bolavé a ztuhlé svaly po námaze. Repelent pro koně je založen na využití přírodních látek odpuzujících hmyz. Nemá vedlejší účinek na koně a přitom je silně repelentní. Svým složením chrání a vyživuje pokožku. Na mytí koně používáme vlažnou vodu. Šampónů a kondicionérů je na trhu mnoho. Některé šampóny obsahují i výživné složky pro kůži a srst. Šampón nanášíme na tělo koně buď houbičkou nebo mycí rukavicí. Mycí rukavice je ideální, jelikož z ní roztok šampónu nestéká jako například z hřbílka nebo z kartáče a navíc masíruje pokožku koně. V dnešní době existuje i speciální šampónovač, který má zásobník na roztok šampónu. Ocas a hřívu myjeme stejným šampónem jako tělo koně. Vyhýbáme se místům okolo očí a všem poraněním. Po omytí koně vodu důkladně stáhneme stěrkou. Po oschnutí koně lze nanést speciální přípravky na srst a na žíně. Kondicionéry obsahují výživné látky, které zabraňují lámání žíní. Srst se stává jemnější, nechytá se na ní prach a krásně se leskne. Také žíně jsou lesklé, vyživené, nelámají se a dají se snadněji rozčesat. POSTUP PŘI ČIŠTĚNÍ Začínáme vždy z levé strany od hlavy postupně k zadním nohám. Nejdříve si vezmeme gumové hřbílko a krouživými pohyby místo vedle místa vyčistíme. Tímto zbavíme srst nečistot, ale i důkladně promasírujeme kůži a svaly. Potom si vezmeme do ruky slámu a vytvoříme si víchy. Stačí hrst slámy zkroutit a přeložit. Takto koně místo vedle místa vyčistíme. Víchami zbavíme srst prachu a opět promasírujeme kůži. Nyní si vezmeme rýžový kartáč, kterých je na trhu nepřeberné množství. Kartáč s dlouhými štětinami dobře zbaví srst nečistot a prachu. Poté vezmeme měkký kartáč nebo kefu a důkladně místo vedle místa čistíme a zároveň v druhé ruce držíme umělé hřbílko do kterého kartáč nebo kefu otíráme, abychom se zbavili prachu. Hřbílko občas oklepeme o zem, aby jsme ho zbavili nečistot. Nyní koni vyčešeme z hřívy a z ocasu zbytky slámy a potom koně vyčistíme ještě hadrou. Na závěr vyčistíme kopyta speciálním háčkem z kartáčkem. Nezapomínáme na mazání kopyt alespoň 3krát týdně. Dbáme nejenom na čistotu koně, obzvlášť v létě kvůli obtížnému hmyzu, ale také na to, aby žlab byl čistý a napaječka funkční. V létě totiž zbytky krmení rychle kvasí. Nejenom, že zkvašené zbytky přitahují dotěrný hmyz, ale hlavně můžou způsobit koliku. POMŮCKY K ČIŠTĚNÍ gumové hřb� lko

OŠETŘENÍ POHYBOVÉHO APARÁTU Velkou péči a trvalou kontrolu věnujeme šlachám. Při práci je chráníme bandážemi nebo kamašemi. V době vývinu, tréninku a závodní činnosti koně, mohou na pohybovém aparátu vznikat různé změny. Obzvlášť u mladých koní je zapotřebí chránit pohybový aparát před změnami vznikající výrazným přetížením pohybového aparátu a před procesy vznikající úrazem nebo zraněním. Trénink mladých koní musí vždy probíhat postupně. Pohybový aparát se pak postupně přizpůsobuje vyšším nárokům. Každé poškození šlachové tkáně vede k dlouhodobému vysazení koně ze sportu a někdy již znemožňuje návrat do stupně zátěže, ve kterém kůň startoval. V nejhorším případě zranění šlachy zcela vylučuje využití koně. Poranění šlach ohýbačů představuje velký problém jak z hlediska ošetření tak jeho prevence. Nejčastěji je postižena šlacha povrchového ohýbače prstu. Šlachy jsou spojeny se svaly a tvoří vlastně pokračování vazivové sítě, která podpírá svalovou tkáň. Zhojení šlachy vyžaduje dostatečně dlouhou dobu. Šlachy slouží jako tlumiče přenosu prudkých nárazů na svaly a opačně prudkých svalových stahů a křečí na klouby a kosti. Vlastnosti šlach a vazů zahrnují vysokou pevnost v tahu, flexibilitu a pružnost. Dojde-li k poškození šlachy pokračující zátěž znamená kompletní selhání a deformaci šlachy. Korunku kopyta chráníme před zraněním gumovými zvony. Po velké námaze či závodní činnosti je stříkání šlach studenou vodou, nebo stavění koně do proudící vody preventivním prostředkem v péči o šlachy.

ANATOMIE A FYZIOLOGIE KONĚ

Kůň má 7 krčních, 18 hrudních, 6 bederních, 5 křížových a 15 - 21 ocasních obratlů. Obsah žaludku je 15 l a obsah slepého střeva je 50 l. Hmotnost srdce je 5 - 8 kg a objem krve je 7 - 20 % hmotnosti koně to je cca 40 - 45 l krve. MĚŘENÍ TEPLOTY Konec teploměru natřeme krémem a zasuneme jej opatrně do konečníku asi 5 cm hluboko. Používáme-li digitální teploměr tak jej po zasunutí aktivujeme a po naměření teploty začne pípat cca 30 sekund. Používáme-li rtuťový teploměr musíme jej ještě před zasunutím do konečníku sklepnout a necháváme jej zasunutý asi 2 minuty. Teploměr zásadně po celou dobu měření přidržujeme! Normální teplota u dospělého koně je 36,5 - 38,0 oC. U hříběte se normální teplota pohybuje kolem 37 - 39oC. Po ránu je normální teplota koně nejnižší. Po fyzické zátěži se teplota koně může zvýšit až na 41oC a trvá i 2 hodiny než se vrátí do normálních hodnot. Pokud chceme zjistit, zda je vysoká teplota příznakem onemocnění nebo následkem fyzické zátěže, měříme každou čtvrthodinu. MĚŘENÍ DECHU Při měření dechu sledujeme ze strany jak se hrudník s každým nádechem zvedá a klesá. Normální dechová frekvence je 10 - 15 vdechů za minutu. U zdravého koně při dýchání v klidu není patrný téměř žádný pohyb. MĚŘENÍ TEPU

Při měření tepu si koně jednou rukou přidržíme za ohlávku a přiložíme špičky prstů druhé ruky zespodu čelisti pod žuchvu. Nahmatali jsme tepnu, která probíhá napříč přes kost spodní čelisti. Vezmeme si hodinky a začneme měřit tep. Normální tep je 80 - 120 u hříbat a u dospělého koně 30 - 40 tepů za 1 minutu. Měříme 15 sekund a naměřenou hodnotu vynásobíme čtyřmi, aby jsme dostali počet tepů za 1 minutu. Při onemocnění se tep koně zrychluje.

Dýchací soustava koně

Orgány dýchací soustavy zajišťují výměnu plynů mezi organismem a prostředím, tedy příjem kyslíku a vylučování oxidu uhličitého.

Skládá se z těchto orgánů:

Dýchací cesty

Tvoří je dutina nosní, hrtan, průdušnice, průdušky a průdušinky.

Nosní dutina

začíná nozdrami a končí dvěma nosními průchody do hrtanu. Vpředu je vystlána růžově červenou dýchací sliznicí, která zachycuje prach a zvlhčuje přijatý vzduch. V zadu je bledě žlutá sliznice čichová, jejíž hlenovité žlázy vylučují hlen, který chrání a zvlhčuje sliznici.

Hrtan

je to krátká trubice, složená z pěti chrupavek, které jsou vzájemně spojeny klouby, svaly a vazy. Uvnitř je vystlán sliznicí. Je zde uloženo hlasové ústrojí, které tvoří dvě pružné vazy napnuté mezi štítnou chrupavkou a chrupavkami koncovými. Hlasové vazy a svaly tvoří společně se sliznicí tzv. hlasivky. Mezi nimi je průchod zvaný Hlasová štěrbina.

Průdušnice

je trubice složená z chrupavčitých prstenců a spojuje hrtan s plícemi. Při kořeni plic se rozděluje na pravou a levou.

Průdušky

přivádějí vzduch do plic a dělí se na stále jemnější a jemnější průdušinky.

Průdušinky

jsou ukončeny plicními alveolami.

Dýchací orgány

Plíce

jsou umístěné v dutině hrudní

na povrchu je kryje poplicnice

dělí se na pravou a levou polovinu, které spojují průdušky. Ty se v plicích dále dělí na jemné průdušinky, ukončené plicními sklípky, neboli plicními alveolami, kde dochází k výměně plynů = vzdušný kyslík je vázán na hemoglobin erytrocytů. Zpětně je uvolňován oxid uhličitý.

Dýchací svaly

jsou svaly dutiny hrudní, zejména mezižeberní, břišní a prsní svaly a bránice.

Mechanika dýchání
Při vdechu rozšíří se mezižeberní prostory, uvnitř hrudního koše se zmenší tlak, bránice se vychlípí do dutiny břišní, plíce se roztáhnou a nasávají vzduch.

Při výdechu

naopak dýchací svaly ochabnou, bránice se vyklene zpět do dutiny hrudní, zvýší se vnitrohrudní tlak a plíce se zmenší.

Vdechovaný vzduch obsahuje:

Vydechovaný vzduch obsahuje:

trávicí trubice se skládá ze 4 vrstev. Vnitřní stěnu tvoří sliznice, na ní je podslizniční vazivo, další vrstvou je hladká svalovina a na povrchu se nachází pobřišnice.
Jinak trávicí soustavu tvoří:

Dutina ústní

je přizpůsobena k uchopení, rozmělnění a proslinění potravy. Vpředu je ohraničena velmi pohyblivými pysky, z boku tvářemi a žvýkacími svaly. Strop tvoří tvrdé a měkké patro a na spodině je jazyk.

jazyk má 3 části a to volný, velmi pohyblivý hrot, méně pohyblivé tělo a kořen jazyka. Tvoří ho žíhaná svalovina a na jeho povrchu jsou nitkovité bradavky, ve kterých jsou uloženy chuťové pohárky.

zuby tvoří řezáky ( INCISIVI ), špičáky ( CANINY ), předstoličky ( PREMOLARES ) a stoličky ( MOLARES ).

do dutiny ústní vúsťují slinné žlázy, které reflexně vylučují při žvýkání sliny, obsahující enzymy PTYALIN a MUCIN, které se podílejí na počátku trávení. Produkce slin je až 20L za den.

TRÁVICÍ TRUBICE Stěna

	I C P M	- zkratky zubů
zubní vzorec hřebce =	3 1 3 3	- horní čelist
3 1 3 3	- spodní čelist

zubní vzorec klisny =	3 0 3 3	- horní čelist
3 0 3 3	- dolní čelist

Spojení jednotlivých nervových buněk je uspořádáno tak, že neurit jedné nervové buňky je spojen s dendritem druhé nervové buňky. Spojení nervových buněk vytváří synapse (zápoje), ve kterých dochází k předání vzruchu.

Reflexy rozeznáváme: - zvíře se s nimi již rodí (např. dýchání, slinění, sání, polykání,...). Jsou poměrně stálé a nemění se po celý život. Patří sem i instinkty - pohlavní, potravový a obranný.

nepodmíněné

podmíněné

Krevní soustava koně

Všechny buňky, tkáně a orgány živočišného těla potřebují ke své činnosti a životu neustále kyslík a živiny a současně neustálé odvádění zplodin látkové přeměny. Tyto úkoly plní krev, která stále proudí v uzavřené soustavě trubic, tj. v krevním oběhu.

Krev tedy v organismu plní tyto funkce:

přináší živiny a kyslík buňkám

odvádí zplodiny látkové přeměny

přináší hormony jednotlivým orgánům

řídí a udržuje tělesnou teplotu (37,5 - 38,5°C)

chrání před nemocemi (bílé krvinky)

reguluje množství vody a soli v těle

Množství krve - 7,5 - 10,5% hmotnosti koně, tj asi 48L.

KREV

Krevní plazma

je tekutá část krve, jantarové barvy a obsahuje 90% vody a 10% sušiny. Z toho 9% je organických sloučenin a asi 1% anorganických látek.

Erytrocyty

jsou to buňky okrouhlého tvaru, u savců nemají jádro, ale u ptáků ano

obsahují červené krevní barvivo hemoglobin - je to bílkovinná látka, obsahující železo. Na železitou složku hemoglobinu se při dýchání váže kyslík, který se v tkáních předává buňkám - dochází k okysličení buněk a naopak dojde k vázání oxidu uhličitého, který hemoglobin odvádí do plic.

neustále se tvoří v červené kostní dřeni, má-li organismus dostatek vitamínů skupiny B a minerálních látek (Mn, Cu), ale hlavně železa

v 1 mm krychlovém je jich asi 7 000 000. Množství samozřejmě ovlivňuje věk, pohlaví, výživa a zdravotní stav.

životnost červených krvinek je několik týdnů, nejvíce však 120 dní

odumřelé krvinky se vstřebávají ve slezině

Leukocyty

jsou to buňky s jádrem, nemají stálý tvar, neobsahují hemoglobin, ale jejich barva je žlutozelená

samostatně se pohybují, mají schopnost prostupovat stěnou krevních vlásečnic a pronikat do mezibuněčných prostor a na povrch sliznice.

mají schopnost pohlcovat mikroorganismy, choroboplodné zárodky a zbytky odumřelých tkání. Tato schopnost se nazývá fagocytóza.

v 1 mm krychlovém je přibližně 7000 bílých krvinek, počet se mění podle zdravotního stavu a na 1 krvinku připadá asi 700 - 1000 erytrocytů.

Trombocyty

jsou to drobná krevní tělíska, nepravidelného tvaru, jsou křehké a u savců nemají jádro

žijí 3 - 5 dnů a podílí se na srážlivosti krve

při krvácení, když se krev dostane do styku se vzduchem se destičky shlukují a rozpadávají. Uvolňují enzym trombokináza, jehož působením vzniká nerozpustný fibrin a krev vytváří sraženinu

v 1 mm krychlovém je jich zhruba 300 000

Hemokonie

tvoří se z uhynulých rozpadlých červených krvinek

KREVNÍ OBĚH

Tvoří ho vlásečnice, žíly, tepny, srdce a slezina.

Vlásečnice (Kapiláry)

1. Osrdečník (PERIKARD)

- je to vazivový obal, ve kterém je srdce uloženo v dutině hrudní mezi plicními laloky. Prostor mezi srdcem a osrdečníkem vyplňuje osrdečníkový mok, který zmírňuje tření při pohybech srdce.

	2. Vnější vrstva (EPIKARD) - blána, vlastní vnější vrstva srdce
	3. Vlastní srdeční sval (MYOKARD)
	4. Vnitřní sval (ENDOKARD)

Složení srdce:

Dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru. Mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní.

Spojení srdce s cévní soustavou je:

5 - 8 plicními žílami

přední a zadní dutou žílou

srdečnicí (Aortou)

plicní tepnou (Plícnicí)

Krev může plnit svoji funkci jen když je v cévní soustavě v neustálém pohybu. Tento pohyb zajišťují rytmické pohyby srdce, které vhání krev pod tlakem do srdce. Srdeční tep se skládá ze dvou fází:

Systola předsíní nastává současně s diastolou komor. Tyto rytmické pohyby udržují krev stále v jednosměrném pohybu.

Podle funkce a průběhu cév dělíme krevní oběh na 3 části:

1. Malý krevní oběh začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí odkysličenou krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků. Zde dojde k okysličení a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do 5 - 8 plicních žil, které ji vedou do levé předsíně.

2. Velký krevní oběh z levé předsíně vede okysličená krev do levé komory a odtud aortou do celého těla, kde odevzdá živiny a kyslík do tkání a buněk. Do krve se vrací produkty látkové přeměny a oxid uhličitý. Tato odkysličená krev se vrací z jednotlivých orgánů přední a zadní dutou žílou do pravé předsíně.

3. Vrátniční krevní oběh představuje ho vrátniční žíla, která odvádí krev bohatou na živiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater. Zde se živiny zpracují a krev je odtud odvádí jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně.

Slezina (Lien)

nachází se v levé polovině dutiny břišní

je plochá , oproti jiným druhům zvířat má trojúhelníkovitý tvar a fialovou barvu (např. u skotu je šedá, u ostatních zvířat hnědočervená a má podlouhlý tvar)

na povrchu je pouzdro, ze kterého prostupují do vnitřní tkáně přepážky, které dělí slezinu na větší počet oddílů. Uvnitř je dřeň, bohatá na mízní uzlíčky a červené a bílé krvinky.

(jaterní) (tělní) (plicní)

Svalová soustava koně

Základní vlastností svalu je schopnost reagovat smršťováním na podráždění. Ústřední nervová soustava vysílá ke kosternímu svalstvu stále slabé podněty a tím pádem je sval neustále v určitém napětí. To se nazývá svalový tonus.

Svaly jsou bohatě prokrvovány a po podráždění se sval nesmrští ihned, ale až po určité době. Je-li ovšem frekvence podnětu vyšší než 25 za vteřinu, přijde nový podnět do svalu ve chvíli, kdy je sval ve stavu smrštění. Sval se proto neuvolní, ale zůstane smrštěný po delší dobu. Nastává tzv. tetanické smrštění.

Svalovinu rozlišujeme: hladkou

příčně pruhovanou srdeční svalovina - zajišťuje srdeční činnost
Každý jednotlivý sval je tvořen svalovými vlákny - FIBRILAMI. Fibrila je široká 5 - 150 mikrometrů a dlouhá až 40 cm.
Rozlišujeme 2 druhy fibril. Aktinofibrily a mezofibrily. Aktinofibrily jsou tenké, bílé a světlé, naopak mezofibrily mají barvu červenou, jsou silné a tmavé.

Při svalové práci pak dochází k zasouvání aktinofibril mezi mezofibrily.

Ale k tomu, aby svalová práce mohla být vykonávána je zapotřebí energie. Jejím zdrojem jsou tuky (Lipidy) a cukry (Sacharidy). Sacharidy se ve formě glykogenu ukládají v játrech a později se pomocí ATP - adenosintrifosfát - přeměňuje glykogen na energetickou složku.
Po určité době nastává při práci svalová únava a ve svalech se hromadí únavové látky (kys. mléčná, uhličitá, oxid uhličitý apod.). Cvikem sval mohutní, tak rychle se neunaví a pracuje úsporněji.

Průřez svalu v 1 cm čtverečním je 10 - 20 tisíc svalových vláken, které spolu vytváří tzv. snopce.

Primární snopce jsou obaleny jemnou vazivovou blankou. Dále se spojují v snopce sekundární a terciální, které jsou obaleny stále silnější blánou. Spolu vytváří tzv. svalové bříško, které na obou koncích přechází v úponové šlachy, kterými je sval připevněn ke kostře.

Svaly hlavy

- lze ovládat (je to veškeré kosterní svalstvo) - nelze ovládat vůlí jedince, např. pohyb střev

- jsou pod páteří, ohýbají hlavu a krk a nahrbují hřbet

- jsou to vnější a vnitřní mezižeberní svaly, umožňující vdech a výdech

		- ta je u mladých jedinců. Ve stáří už jen v krátkých kostech např. u článků prstů.
		- má hemopoetickou funkci (krvetvornou)

		- vzniká z červené ukládáním tuku
		- je ve stáří nebo může vzniknout při hladovění či podvýživě

Na povrchu kosti je okostice (Periost), což je tuhá vazivová blána, bohatě prokrvená, inervovaná (nenachází se v ní nervy) a zajišťuje růst kosti do šířky. Při zlomeninách napomáhá hojení a zprostředkovává spojení kosti se šlachami, vazy a svaly.

Jednotlivé kosti jsou mezi sebou spojeny buď:

pohyblivě

nepohyblivě

pružnými částmi

Lebka

je tvořena plochými kostmi, které jsou pevně spojeny švy. Kloubní spojení je pouze u dolní čelisti.

rozlišujeme na ní kost nosní, čelní, temenní, horní a dolní čelist

Páteř

tvoří ji obratle a v jejím průběhu je páteřní kanálek, ve kterém je uložena mícha

je složena ze 7 obratlů krčních

18 obratlů hrudních

6 obratlů bederních

5 obratlů křížových (ty tvoří křížovou kost)

15 - 21 obratlů ocasních

Žebra

Rozlišujeme žebra:

*Semenné váčky*

*Prostata*

*Cowperovy žlázy*

- též 9 párů, pomocí chrupavky se připojují vždy k předcházejícímu žebru a vytvářejí tzv. hrudní oblouk - je jich 9 párů, jsou přirostlé k hrudní kosti a tvoří tzv. hrudní koš - chrupavkami

A teď už ke kostře. Kostru tvoří: - švy (lebka), srůsty (pánev) - klouby. Kloub tvoří dvě protilehlé kosti, dotýkající se v kloubních plochách, které jsou pokryty chrupavkou. Ta zmírňuje tření a tlumí nárazy. Celý kloub obaluje kloubní pouzdro a kloubní dutinu vyplňuje kloubní maz, který zmírňuje tření. - ohýbače a natahovače hleznového a patního kloubu a kloubů prstů. - obalují stehenní kost. Patří sem ohýbače a natahovače stehenního a hleznového kloubu. - je to povrchový hýžďovec a střední hýžďovec - obalují lopatku a pažní kost. Je to natahovač a ohýbač ramenního a loketního kloubu. Nejmohutnější je trojhlavý sval pažní. - k trupu upevňuje sval kápový a pod ním sval kosočtverečný. K hlavě připojuje sval kývač a k trupu přitahuje končetinu hluboký prsní sval a povrchový prsní sval.

je neprůhledná, červená tekutina

- jsou získané, vznikají při dlouhodobém působení nebo opakování určitých podmínek. Jsou nestálé, dočasné a při změně podmínek zaniká. Umožňují zvířatům přizpůsobit se proměnlivému životnímu prostředí - tato schopnost se nazývá adaptace. Trávicí soustavu tvoří orgány, ve kterých probíhá metabolismus živin a formování nestrávených zbytků do výkalů. Tyto orgány jsou umístěny za sebou tak, jak se postupně podílí na zpracování potravy. Potrava projde trávicím traktem za 38 - 48 hod. - výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi. - dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a alveolami - je to výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi NEMOCI KONÍ Zdravý kůň má velké oči a spojivky a sliznice nozder jsou růžové. Zčervenání může znamenat zánět, bílé zbarvení nás upozorňuje na celkovou slabost koně, jasně purpurové zbarvení naznačuje dýchací těžkosti a žluté zbarvení je známkou jaterních onemocnění. Srst zdravého koně je hladká a lesklá. Kůže by měla být volná. Napjatá kůže bývá známkou nemoci nebo zamoření červy. Ztrácí-li kůže elasticitu bývá to důsledkem dehydratace. Nohy by měli být chladné, bez otoků. Zduření končetin může znamenat zánět. Každé onemocnění se projevuje změnou chování. Zpočátku se většinou objevuje nechutenství a zkleslost koně. Bolesti kůň projevuje i ohlížením se na postižené místo (například při kolice), nepřirozeným držením hlavy, krku či ocasu, silným pocením nebo zrychleným dýcháním. Koním ve špatné kondici vyčnívají kyčelní hrboly, kosti jsou jasně vidět, slabiny jsou propadlé, pod ocasem jdou vidět prohlubně, páteř ostře vystupuje a nastranách krku chybějí svaly. ZÁNĚT SPOJIVEK Zánět spojivek bývá spojován s průvanem ve stáji, reakcí na prach či hmyz, vniknutím cizího tělesa, poraněním nebo infekcí. Spojivka jednoho nebo obouch očí je zarudlá, nateklá a bohatě slzí. Je-li příčinou cizí těleso nebo poranění zavoláme ihned veterináře. Jinak vyčkáme asi 2 dny. Pokud příznaky nevymizí nebo při zhoršení zavoláme veterináře. Postižené oko často otíráme čistou navlhčenou houbičkou, jelikož bohaté slzení dráždí kůži kolem oka. Používání různých mastí konzultujeme s veterinářem. MĚSÍČNÍ SLEPOTA Je to zánět v oku, který způsobuje zakalení sklivce. Později bývá postižena i sítnice a zrakový nerv. Zhoršování zraku vede k oslepnutí. Většinou je postiženo jen jedno oko, ale při špatné léčbě může onemocnět i druhé oko. Při správném zákroku vymizí příznaky asi za 7 dní. Další záchvaty měsíční slepoty se objevují asi po 4 - 6 týdnech.

ZVĚTŠENÉ MÍZNÍ UZLINY

Zvětšené mízní uzliny poukazují na to, že imunitní systém koně bojuje s viry nebo bakteriemi. Je-li zvětšení mízních uzlin mírné, změříme koni teplotu. Je-li zvýšená to je nad 38oC zavoláme veterináře. Vnější mízní uzliny na hlavě leží mezi větvemi dolní čelisti a v oblasti hrtanu.

ZÁNĚT HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH Horní cesty dýchací začínají nozdrami. Díky svalům se mohou nozdry rozšiřovat, což je důležité hlavně při práci. Nosní dutina je svisle rozdělena nosní přepážkou a každá polovina se zkládá ze tří nosních průchodů - dolního, středního a horního. Tyto průchody jsou citlivé, mohou se po podráždění prachem zanítit a ztížit tak dýchání. Nosní a ústní dutiny odděluje od sebe tzv. měkké patro. Měkké patro je velice dlouhé, takže koni je znemožněno dýchat ústy. To znamená, že při jakémkoliv zhoršení průchodnosti nosu se zhorší dýchání a může vést až k dušení. Hrtan pomáhá koordinovat polykání a brání ve vdechování částeček žrádla. Na jeho začátku je hrtanová příklopka. Na začátku průdušnice jsou na její vnější straně mízní uzliny, které se mohou zanítit a zvětšit. Průdušnice vede středem krku až do dutiny hrudní. V dutině hrudní se těsně nad úrovní srdce rozdělí na dvě hlavní větve, nazývané průduškami. Ty se dále dělí na stále tenčí a tenčí průdušinky. Plíce představují tzv. dolní cesty dýchací. Hrudní dutina je pokryta membránou, která se nazývá pohrudnice. Pohrudnice plynule přechází na plíce a celé je pokrývá. V přirozeném prostředí se dýchací systém sám dobře chrání před dráždivými podněty. Ve výrazně znečištěném prostředí už na to nestačí. Přílišná prašnost ve vzduchu snižuje schopnost bojovat proti původcům infekcí dýchacího systému. Příznaky - kašel. Přivolaný veterinář určí léčbu. Pokud se zánět neléčí, může vzniknout chronický zánět cest dýchacích a ten se velmi těžko léčí. Příčinou může být průvan v maštali. VÝTOK Z NOSU Čirý výtok z nosu v malé míře nic neznamená. Při infekčních onemocnění bývá výtok zakalený až nažloutlý, hlenovytý a vazký. Je-li výtok žlutý až nazelenalý jedná se o bakteriální infekci. Koni změříme teplotu, dechovou frekvenci a všímáme si i jiných příznaků. Je-li tělesná teplota nad 38oC a je i zvýšená dechová frekvence nad 16 dechů za 1 minutu zavoláme veterináře. KRVÁCENÍ Z NOSU Krvácení z nosu je příznakem různých pochodů probíhajících v těle koně. Pokud je krvácení silné ucpeme nozdru například kapesníkem a pokud se ani tak krvácení nezastaví zavoláme veterináře. Může jít o prasknutí cévky v nosní sliznici. Pokud krev jen odkapává necháme koně vklidu stát většinou krvácení přestane. Můžeme přikládat studené obklady. Objeví-li se růžová pěna jde o krvácení z plic - ihned voláme veterináře. KAŠEL Kašel je vždy příznakem nějakého onemocnění. Příčinu může objasnit pouze veterinář. Začne-li kůň kašlat, nezatěžujeme ho a do krmení přidáváme heřmánek. Změříme mu tělesnou teplotu a dechovou frekvenci. Všímáme si i jiných příznaků. Pokud kašel nevimizí do 2 dnů, nebo se zhorší například na silný, záchvatový a dráždivý kašel a je-li zvýšená tělesná teplota a dechová frekvence zavoláme veterináře. Důležité je minimalizovat prašnost ve stáji a dodržovat vakcinační schéma proti virovým onemocněním. U některých koní veterinář diagnostikuje alergii na prach nebo chronický kašel. CHŘIPKA Chřipka se projevuje kašlem, který je nejdříve suchý a často úporný, později je kašel vlhký. Dále pozorujeme vodnatý výtok z nosu, který se může změnit na hlenovitý až hnisavý. Koně bývají postiženi zánětem hltanu a mívají zvětšené mízní uzliny. Infekce se dále soustřeďuje do průdušek. Hrozí i nebezpečí vyrového zápalu plic. Chřipka může probíhat za příznaků lehkého edému plic, zimnice a horeček, které u koní bez dostatečné imunity mohou vystoupit až na 41°C. U většiny koní, kteří se již s chřipkovými viry dříve setkaly, se toto onemocnění projevuje především nechutenstvím, svalovou slabostí, mírnou horečkou, často i bez kašle nebo výtoku. V mírných případech se chřipka vyléčí za dva týdny, těžké případy se léčí i několik měsíců a můžou zanechat i trvalé následky, především na plících a srdci. Chřipka koní je velice nakažlivé onemocnění, které se šíří kapénkovou infekcí. Inkubační doba je 1-3 dny. Když kůň onemocní chřipkou a nedojde k žádným komplikacím a je správně a včas léčen, nezanechává žádné následky na zdraví. Při jakémkoliv poškození dýchacího traktu koně, je nutný klidový režim, čerstvý vzduch, minimalizace prašnosti (při stlaní pokud je to možné vyvedeme koně ze stáje, při zametání maštale zem nejdříve pokropíme vodou, příliš prašné seno polejeme trochou vody.) Kůň by se měl vrátit do tréninku nejdříve za 2 týdny po odeznění příznaků onemocnění. Při uspěchání rekonvalescence bývá chronické poškození plic častým následkem. Závažným následkem chřipky koní bývá i chronický zánět průdušinek, který se často může projevovat jako alergické onemocnění. PRŮJEM Častou příčinou průjmů jsou chyby v krmení - náhlé přechody na pastvu nebo krmení čerstvou trávou ale také zkrmování plesnivých krmiv. Průjem může být i z infekčního onemocnění. Doporučuje se dieta po dobu 24 hodin, ale pozor na dostatečný přísun vody hrozí dehydratace. Při průjmech, které jsou doprovázené horečkou a u těch, které se neustálily po 2 dnech je třeba přítomnost veterináře. DEHYDRATACE Pokud je kůň nemocný může u něj dojít k dehydrataci. Kůň ztrácí na hmotnosti, oči jsou zapadlé, je patrná snaha o dýchání tlamou a kůň je celkově otupělý. Dalším příznakem je zvýšená dechová frekvence, slabý tep, zblednutí sliznic očních spojivek a dásní, svalový třes a prodloužený čas plnění kapilár (jedním prstem silně zmáčkněte v místech nad zuby, místo zbělí, normálně má sliznice zase stejnou barvu za 2-3 sekundy.) Zjistíme-li u koně dehydrataci změříme mu teplotu a zavoláme veterináře. Přivolaný veterinář zjistí stupeň dehydratace, podá koni tekutiny a zjistí přítomnost jiných zdravotních potíží. Je-li stupeň dehydratace vysoký veterinář koni podá tekutiny ve formě kapaček. KOLIKA Problémem koliky je odlišit závažnost onemocnění od relativně nedůležitých problémů až po život ohrožující bolesti. Proto všechny případy bolesti břicha už od samého počátku nepodceňujeme. Normální zvuky při poslechu z dutiny břišní jsou dlouhé, hrčivé s kratšími šustivými zvuky mezi tím, doba bez zvuku je maximálně 2 minuty. Více zvuků než obvykle je známkou hladu, činnosti trávícího ústrojí, zánětu střev nebo nervozity koně. Méně zvuků než obvykle je příznakem onemocnění nebo koliky - pohyb střev se zpomaluje. Vysoké, třaskavé zvuky střídané periodami ticha jsou známkou hromadění plynů (příznak koliky). HLAVNÍ TYPY KOLIK Plynová kolika Plynová kolika vznikne tvořením plynů ve střevech, nejčastěji v tlustém střevě a v konečníku. Plyn střevo napíná a tím způsobuje bolest. Tento typ koliky lze snadno vyléčit, ale vždy je důležité se přesvědčit zda nejsou další komplikace. Zácpová kolika V tomto případě se střevo ucpe pevnou masou potravy. Nejčastěji dochází k zácpám v tlustém střevě v jedné z flexur. Vhodnou léčbou lze tuto koliku snadno vyléčit a při prvním podezdření na to, že se kůň přecpal koncentrovaného krmiva ihned zavoláme veterináře, jelikož při přecpání krmivem, které po navlhnutí naboptná může dojít k přeplnění žaludku. Koně mají malý žaludek a navíc nemohou zvracet a tak se může stát, že dojde k rozšíření žaludku nebo k prasknutí žaludku. Pokud se tak stane koni už život nic nezachrání. Křečová kolika Někdy kolika vznikne ze zvýšených střevních kontrakcí. Vztahy střev způsobují bolest. Také tyto případy se většinou snadno vyléčí. Změna polohy - zauzlení neboli torze Při změně polohy se část střeva dostane do abnormální pozice v dutině břišní. K zauzlení neboli torzi dojde tehdy, když se kus střeva otočí. V tomto případě rozhoduje o životu koně včasný operační zákrok. Zánět střev Někdy může být bolest břicha způsobena zánětem tenkého nebo tlustého střeva. Příznaky koliky -kůň leží více než obvykle -opakovaně si lehá a vstává -stojí natažený jako by chtěl močit -ohlíží se ke slabině -padá na zem -kope zadní končetinou po břiše -válí se Co dělat

-přivoláme veterináře -odebereme veškeré krmivo a podestýlku -změříme koni teplotu -do příchodu veterináře koně vodíme, uleví to bolesti -nenechat koně vyválet, mohlo by dojít k zauzlení střev

Prevence koliky

-dodržujeme pravidelnou dobu krmení

-po krmení alespoň hodinu klid

-pravidelně koně odčervujeme

-zajistíme pravidelný přísun vody

-zkrmujeme pouze kvalitní krmivo

-vyvarujeme se stresujících reakcí

-dodržujeme pravidelný pracovní režim koně

ČERNÉ MOČENÍ Jde o bolestivý zánět hřbetních a hýžďových svalů. Svalová vlákna jsou poškozená nahromaděnou kyselinou mléčnou. Její rozkladné produkty mohou způsobit problémy s krevním oběhem nebo selhání ledvin. Toto onemocnění často vzniká po několika dnech klidu a neubrání krmné dávky a po té při náhlé zátěži. Kosterní svaly jsou v křeči, barva moče je černohnědá, kůň se potí, třese se, podlamují se mu pánevní končetiny. Tepová i dechová frekvence jsou zvýšené a tělesná teplota stoupá. Okamžitě zavoláme veterináře. Záď přikryjeme dekou. Teplo tlumí bolest a zlepšuje prokrvení svalů. Koníkovi dáme napít. Přivolaný veterinář musí okamžitě vypustit až 8 litrů krve. TETANUS Nejčastější příčinou onemocnění tetanem jsou hluboké rány, ale i poranění, které mnohdy ani nezaznamenáme. Například drobné bodné rány, nebo poranění v dutině ústní. Bakterie tetanu po vniknutí do rány začínají vylučovat neurotoxin. Neurotoxin je látka, která způsobuje křečovité stahy svalů. Svalové křeče vyvolávají celkovou strnulost. V počátečním stádiu se někdy pozoruje pouze neschopnost koně uchopit a žvýkat sousto sena. Postižení koně jsou ještě schopni po určitou dobu pít. V dutině ústní se hromadí sliny, které kůň není schopen polykat. Sliny při snaze uchopit sousto vytékají na zem. Pozorujeme zrychlené dýchání. Typický je ztuhlý postoj s nataženým krkem, poodtažený kořen ocasu a snížená pohyblivost pysků a čelisti. Průběh nemoci je pro zvíře velmi drastický, jelikož kůň plně vnímá ikdyž je postižena nervová soustava. Křeče srdečního svalu způsobují zástavu srdce. Kůň se musí udržovat pod sedativy v temném a tichém boxu, jelikož na každý podnět reaguje hypersensityvně. To způsobuje křeče. Kůň není schopen přijímat potravu, proto dostává pomocí infuzí a nosojícnové sondy výživu. Léčba je velmi problematická. Podává se protitetanové sérum neboli protilátky, které byly vytvořeny mimo organismus a antibiotika. Průměrná úmrtnost po nakažení je asi 80%. Pokud kůň nákazu přežije, není proti další imunní. Jedinou ochranou proti nákaze tetanem je pravidelná vakcinace. Vakcina proti tetanu se aplikuje do krční nebo prsní svaloviny. HŘÍBĚCÍ Je to bakteriální infekce, která je velmi nakažlivá. Vyskytuje se u koní do 6 let. Hrozí nebezpečí zavlečení bakterií krevním oběhem do jiných orgánů a tam se potom vytvářejí hnisavá ložiska. Hříběcí je doprovázena horečkou většinou až nad 40oC, výtokem z nosu, bolestivými otoky mízních uzlin na hlavě, problémy při polykání, koně odmítají krmivo. Po několika dnech se abces na mízních uzlinách provalí a vytéká hnis. Jakmile se abces provalí začíná klesat tělesná teplota. Při prvních příznacích zavoláme veterináře. EKZÉMY Jedná se o různá onemocnění kůže. Objevují se strupovité uzlíky nebo ranky na kůži, které svědí. Kůň je neklidný a odírá se. Ekzémy se mohou objevit i jako alergická reakce na některé ošetřující přípravky. Je zapotřebí určit příčinu například hmyz, krmivo, nebo prostředky k péči o koně. Potíráme mastmi určené pro koně. Kousnutí létavým hmyzem může způsobit různé problémy. Létavý hmyz přenáší virové a bakteriální nemoci. Kousnutí velkých much může způsobit vznik bolestivých uzlů v kůži. Někteří koně jsou přecitlivělí nebo alergičtí na kousnutí hmyzem a v letních měsících trpí takzvanou letní vyrážkou. OTLAKY Otlaky máme otevřené nebo uzavřené. Otevřené otlaky - oděrky vznikají od příliš ostrých hran kožené výstroje. Uzavřené otlaky - zhmoždění tkáně v hlubších vrstvách například od nedostatečně vypolstrovaného sedla nebo od záhybů na sedlové podložce. Rozsáhlé otlaky s poraněním kůže se hojí pomalu. Pokud je otok zřetelný namočíme houbu do studené vody a upevníme ji na postižené místo. Pokud je v místě otlaku zřetelná rána, potřeme ji trochou hojivé masti například vyšňovkou. Vždy kontrolujeme sedlo a sedlovou podložku. Pokud sedlo koni nesedí je třeba obstarat jiné, které bude dobře pasovat. Při sedlání si musíme dávat pozor na to, aby sedlová podložka byla ve správné poloze, aby nesjížděla. Jakmile podložka sjíždí začnou se tvořit záhyby, které odírají kůži. OTOKY Otoky neboli edémy vznikají nahromaděnou tělesnou tekutinou, která při městnání přechází z krevních cév do pojivových tkání. Příčinou bývá nedostatečný pohyb. Stojí-li kůň ve stáji krev se nahromadí v nohách. V oblasti šlach mohou být otoky příznakem přetížení. Práce koně by měla odpovídat jeho schopnostem a měla by být systematická. Krmivo, které je bohaté na bílkoviny omezíme. Otoky jsou chladné a nebolestivé. TRŽNÉ RÁNY Tržné rány jsou nejčastěji na končetinách. Malé oděrky nevážeme, ale u tržných ran přiložíme sterilní obvaz. Ten chrání před znečištěním rány a otoku. Není-li rána veliká,obvážeme ji a počkáme do druhého dne. Při zhoršení jako je například otok a při kulhání zavoláme veterináře. Každá rána i ta sebemenší je vstupní bránou pro tetanus proto je velice důležité koně pravidelně očkovat. Je-li rána znečištěná, nejdříve ji opláchneme vodou. Pokud rána silně krvácí - nečistíme ji a rychle ji sterilně obvážeme. Je velice důležité obvaz vždy podložit gázou. Tepenné krvácení zastavíme tlakovým obvazem. ZÁNĚT ŠLACH NEBO POUZDER ŠLACH

Šlachy připojují svaly ke kostem a přenášejí sílu kontrahujících se svalů na kosti, aby pohnuly kloubem. Tloušťka šlach a jejich tvar se různí mezi jednotlivými šlachami ale i koňmi. Při zánětu je důležité chlazení končetiny a vodění koně. Důležité je uvědomit si, že každé poškození šlachové tkáně vede k dlouhodobému vysazení koně ze sportu a někdy již znemožňuje návrat do stupně zátěže, ve které kůň startoval. V nejhorším případě zranění šlachy zcela vylučuje využití koně. Nejčastěji bývá postižena šlacha povrchového ohýbače prstu. Zhojení šlachy vyžaduje dostatečně dlouhou dobu. Dojde-li k poškození stavby šlachy, k její deformaci a strukturálním změnám, pokračující vzestup zátěže znamená kompletní selhání a úplnou deformaci šlachy.

ŠLACHOVÝ APARÁT

NÁLEVKY Na vzniku nálevky se často podílí namožení spěnkového kloubu při nečekané námaze, při náročném a nesistematickém tréninku a při práci na nerovném a tvrdém povrchu. Nálevky mohou vzniknout v jakémkoliv věku koně a někdy mu může zůstat po celý život. Nálevky ve spěnkovém kloubu se projevují jako výdutě na vnější nebo vnitřní straně těsně nad spěnkovým kloubem. Nezpůsobují kulhání, nejsou bolestivé a nehřejí. Zvětšení spěnkového kloubu může být příznakem mnoha různých nemocí. Jakmile kůň kulhá, jeho kloub hřeje a na dotek je bolestivý nejedná se o obyčejnou nálevku. Pro jistotu by měl veterinář udělat rentgenový snímek. Pokud veterinář vyloučí jiné onemocnění kloubu nezvolí ani nijak razantní léčbu. Většinou se doporučuje přiměřený pohyb a teplé zábaly. Mladé koně zatěžujeme systematicky, aby si pohybový aparát na vzrůstající zátěž pomalu zvykal a u starších koní volíme šetrnější tréninkový plán. KULHÁNÍ

Rozlišujeme kulhání ve fázi podpěru, ve fázi kmitu a smíšené kulhání. Nejdříve musíme stanovit na kterou končetinu kůň kulhá. Poté lokalizujeme místo, odkud bolest pochází. Koně předvedeme na ruce v kroku a v klusu na tvrdém podkladu. Soustředíme se na předvádění končetin, na došlap a způsob předvedení končetiny ve fázi kmitu (oblouk). Oblouk, který končetina opisuje je sousední končetinou rozdělen na svou přední a zadní část. Pokud je rozdělení stejnoměrné, kůň je zdráv, pokud je nerovnoměrné, kulhá. Kulhání ve fázi podpěru je dáno bolestivostí v době kontaktu končetiny se zemí. Smíšené kulhání je poruchou průběhu pohybu jak ve fázi kmitu tak ve fázi podpěru. Kůň se snaží postiženou končetinu co nejdéle odlehčit na jedné straně delším a rychlejším poklesem hlavy při došlapu zdravé končetiny a na druhé straně menším poklesem a aktivním přizvednutím hlavy při došlapu postižené končetiny. Kůň dopadá s větší váhou na zdravou stranu a zároveň se i větší silou odráží. Vadné chody se vyznačují stíháním, strouháním, nebo ploužením.

NÁŠLAP

Jedná se o šlápnutí na hřebík nebo vniknutí jiného cizího tělesa do kopyta. Může dojít k poškození kopytní škáry nebo k poranění tkáně. Hrozí infekce, proto každý nášlap ihned ošetříme. Na nášlap nás upozorní náhlé kulhání, pulzace tepen nad spěnkovým kloubem a teplé kopyto. Pokud je v kopytě zapíchlý například hřebík nebo podobné cizí těleso, neodstraňujeme ho jen ho uštípneme a zavoláme veterináře, který zjistí hloubku a směr vpichu.

ZÁŠLAP

Vyskytuje se v oblasti korunky a patek. Toto poranění si obvykle způsobí koník sám druhou končetinou. U těchto koní používáme gumové zvony a nepoužíváme ozuby. Rány se špatně hojí a hrozí infekce. Ránu opláchneme vodou, osušíme a přiložíme obvaz. Malé oděrky jen vydezinfikujeme. Při větším poranění a při silném krvácení přiložíme tlakový obvaz a zavoláme veterináře.

PORANĚNÍ ŠLACH

U poranění šlach ohýbačů může dojít při špatném zatížení nebo při šlápnutí na ostrý předmět. U poranění šlach natahovačů se jedná o úrazy například k protnutí šlach střepem nebo jiným ostrým předmětem. Natržení šlachových vláken může být různě rozsáhlé. Čím víc vláken je poškozeno tím víc jsou příznaky výraznější.

HNISAVÝ ZÁNĚT PODKOŽÍ (FLEGMONA)

Mnohdy i neviditelnými rankami v kůži proniknou do tkání hnisotvorné bakterie. Tyto rány mohou být skryty i v rousech. V podkoží a v pojivové tkáni se bakterie pomnoží, vznikne rozsáhlý zánětlivý otok a dochází k poškození tkáně. Bakterie pronikají do krve a způsobují horečku. Bez včasného léčení se na zaníceném místě mohou utvořit abscesy, to jsou hnisem naplněné dutiny ve tkáních. Absces se provalí ven a vytvoří ránu, která se obtížně léčí. V nejhorším případě se hnis může provalit dovnitř do krevních cév nebo do kloubu. Je třeba vždy i ty nejmenší ranky dezinfikovat. Při prvním příznaku voláme veterináře, změříme koni tělesnou teplotu, kůň musí být v klidu a postiženou končetinu chladíme.

OSTEOCHONDRÓZA

Je to onemocnění především mladých koní, které se častěji objevuje na hrudních končetinách. Jedná se o poškození chrupavky s vytvořením chrupavčitého kloubního tělíska, které zkostnatí. Nejčastěji se vyskytuje na okraji kloubní chrupavky. Ne každé volné tělísko ve spěnkovém kloubu musí být spojeno s kulháním, ale většinou kůň kulhá často až po zátěži.

ARTRÓZA SPĚNKOVÉHO KLOUBU

Je to onemocnění především starších koní. Častěji bývají postiženy hrudní končetiny. Kulhání bývá dlouhodobé a po zátěži se stav zhorší. Mírně až středně intenzivní naplnění spěnkového kloubu bývá spojeno s omezením pohyblivosti.

ZCHVÁCENÍ KOPYT

K nejčastějším onemocněním kopyta patří záněty kopytní škáry, které mohou být hnisavé nebo nehnisavé. Jedním z prvotních projevů je silné kulhání. V okolí se objevuje zvýšená teplota a růžové nebo červené zabarvení. Toto onemocnění se vyskytuje po nečekané námaze nebo špatné stravě. Kůň se bolestí potí, chvěje se a má zvýšenou tepovou frekvenci. Pokud možno s koněm vůbec nehýbáme, co nejvíc mu nasteleme, aby byl povrch co nejměkčí. Ihned voláme veterináře. Hmotností koně a tahem hlubokého ohýbače může dojít ke změně polohy kopytní kosti.

HNILOBA STŘELKY

Hniloba střelky postihuje především střelku a její střední a případně i postranní rýhy. Onemocnění poznáme podle toho, že tyto struktury změknou. Při čištění kopyta nám na kopytním háčku ulpí černá mazlavá a páchnoucí hmota. Toto onemocnění způsobují bakterie. Koně, u kterých hniloba postihla pouze povrchové, necitlivé vrstvy střelky obvykle nekulhají. Důležité je toto onemocnění léčit než se rozšíří do citlivých tkání střelky. Hniloba vzniká při špatné péči o kopyta. Hnilobě se můžeme vyhnout pokud budeme kopyta koně udržovat v čistotě a v suchu. Při prvních příznacích použijeme kubatol, chinicin nebo skalici. Při častém nebo dlouhodobém používání těchto přípravků dochází k přílišnému vysoušení střelky. Když hniloba za několik dní neustoupí, je třeba zavolat veterináře, který zvolí jinou metodu léčby.

RAKOVINA KOPYT Toto onemocnění se často plete s hnilobou. Projevuje se stejně jako hniloba zápachem, ale mnohem silnějším. Při rakovině nedochází k rozpadu střelky, ale naopak k jejímu bujení. Ze střelky a z jejich rýh začne vyrůstat bělavá hmota a střelka za chvilku vypadá jako květák. Tato hmota je měkká a při sebemenším poranění krvácí. Střelka se stává velice citlivou a kůň kulhá. VITAMÍNOVÉ DOPLŇKY Vitamíny jsou nezbytné pro správnou funkci organismu. Jsou důležité pro růst a obnovu nových tkání. Napomáhají udržet správné tělesné funkce. Posilují imunitní systém a působí jako prevence některých onemocnění. Nedostatek vitamínů se projevuje poruchami různých funkcí organismu. Vytamíny jsou buď rozpustné ve vodě nebo v tucích. Vitamíny rozpustné ve vodě: Vitamín B1 - působí příznivě na nervový systém, je také nezbytný pro přenos nervových impulsů. Vitamín B2 - napomáhá spalovat cukry, je důležitý pro funkci svalů a nervů. Vitamín B3 - napomáhá při likvidaci některých složek tuků v těle, bez něj nemůže pracovat mozek. Vitamín B6 - podporuje imunitní systém organismu, je součástí enzymů. Vitamín B12 - hraje důležitou roli pro správné fungování nervové soustavy a krvetvorby. Vitamín C - je důležitý pro funkci imunitního systému, podporuje odolnost proti infekcím. Kyselina listová - je důležitá pro správný vývoj a funkci nervového systému a podílí se na všech růstových a vývojových procesech v organismu. Vitamíny rozpustné v tucích: Vitamín A - je velmi důležitý pro činnost pohlavních žláz a pro zdravý vzhled pokožky a očí. Vitamín D - je částečně tvořen z vlastních zdrojů v kůži. Vitamín E - zvyšuje odolnost organismu proti virům a bakteriím. Vitamín K - je důležitý pro správnou srážlivost krve Minerální látky dělíme podle jejich zastoupení v organismu na makroprvky a mikroprvky neboli stopové prvky. Makroprvky: Vápník - je důležitá minerální složka organismu, je nepostradatelný pro nervosvalový převod, pro činnost svalů, pro vývoj kostí, pro srážlivost krve, pro pravidelnou činnost srdce a pro zdravé zuby. Fosfor - hraje velkou úlohu při skladování a transportu energie. Hořčík - udržuje normální srdeční rytmus, má vliv na nervově-svalovou dráždivost a nakrevní srážlivost, má vliv na správný vývoj kostního aparátu a také uklidňuje. Sodík - udržuje potřebný osmotický tlak tělesných tekutin. Tímto chrání organismus před nadměrnými ztrátami tekutin. Zinek - podílí se na metabolismu bílkovin a cukrů, podporuje imunitní systém, zinek hraje také určitou úlohu ve fungování reprodukčních orgánů a je nezbytný pro syntézu bílkovin. Mikroprvky: Železo - na železe závisí působení enzymů, buněčné dýchání, stav červených krvinek, správná činnost srdce, hormonální změny, stav imunitního systému a zásobování buněk kyslíkem. Část železa je bezprostředně využívána k produkci hemoglobinu, zbytek se hromadí hlavně v játrech a slezině. Mangan - je nezbytnou složkou kostí a účastní se na správné funkci centrálního nervového systému. Kobalt - vystupuje v organismu jako centrální atom vitamínu B12 a je součástí důležitých enzymů. Selen - je velmi důležitý pro činnost imunitního systému, je nutný pro správný růst, plodnost a hraje důležitou roli v předávání nervových impulsů v centrálním nervovém systému. Měď - je to jeden ze stabilních prvků krve, je potřebná pro využití železa.

Vytvořeno službou WebSnadno.cz

Koníci66

Setkání kytaristů

ENERGETICKÉ OBRAZY

Návody na háčkované hračk